Je neděle večer a já se konečně dostal o víkendu domů, kde mě čeká ještě nějaká ta práce. V pátek proběhla decetní jmeninová oslava u El, v sobotu nejprve divácká příprava u Křaků na Děkance, poté přesun na Pražačku, kde už jsem se aktivně podílel na kvalitním utkání čtvrté ligy. Samozřejmě nesmělo chybět pozápasové “co se dělalo v utkání špatně”, které opět bylo značně delší než samotný zápas. No a nakonec tradiční víkendová akce v nějakém klubíku. Tentokrát se konala změna a parket s barem jsem obsadil ve Futuru.
Eukaryota se utkala v sobotu s týmem, který ve všech odehraných zápas doposud neztratil bodík. Tmavě modrá Buňka se sešla v hojném počtu, což konkrétně znamenalo, že kromě hráčů na hřišti s námi (se mnou a s Křakem, který nemohl nastoupit z důvodu, že byl obdarován - asi nějakou slečnou - kytičkou) postávali na střídačce další čtyři hráči. Dorazil jsem asi ve 20té minutě prvního poločasu. Jak mi bylo později v hospodě sděleno, právě těchto dvacet minut hrála Eukaryota lépe než soupeř. S mým příchodem se ale asi něco změnilo, neboť soupeř byl výrazně lepší, kontroloval hru a především míč. A jelikož se nedařilo, na hřišti se místy začala objevovat silná slova spojená s tím, co kdo dělá špatně. Obraz hry se nezměnil ani na počátku druhé půlky, které předcházela bouřlivá poločasová debata ve stylu (ty vůbec neběháš, ty nechodíš střídat, ty zkus někdy přihrát atd. - no však to všichni dobře známe). Navíc pár minut po výměně stran padl po nedůsledném obsazení (Peša) jednoho z útočníků gól do Mildeho sítě. Musím uznat, že akce vypadala pěkně, chtěně a fotbalově. Soupeř po gólu začal pomalu vyklízet pozice a snažil se víceméně ubránit tento výsledek. Několikrát jsme ze střídačky obvinili gólmana z úmyslného zdržovaní, které chvílemi vyvolávalo až úsměv na tváři. Po jednom z našich slovních ataků na nás zareagoval povýšeneckou větou “Dejte dva góly a můžete pak zdržovat.”. To nevěděl, že do pěti minut ty dva góly obdrží 
Z čehož jsem měl (vůči němu) docela škodolibou radost. První gól dal Miro po závaru před bránou, minutu na to po pěkné akci dostal Buňku do vedení Peťa. Od této doby byl soupeř neškodný a do jeho sítě padly ještě další tři góly, kde poslední Mirův se mi líbil - pěkně vyhraný souboj uprostřed hřiště a následné chladnokrevné zakončení. Výkonostně mě po dlouhé době zaujal výkon Fildy a snad minimálně podobný výkon bude podávat na Strahovské, která nám zítra začíná.
Po zápase jsem se zúčastnil debaty na Děkance, dal si pivečko a následoval přesun autem na Pražačku k našemu utkání. Náš kádr se značné úží - po Sošanovi přicházíme na celou sezónu o dalšího obránce. Maf absolvuje tento týden další z operací kolena. To znamená, že ze stabilních obránců nám zůstává už pouze Zdenda. Navíc Stano má poslední čas problémy s třísly. Takže jsme se, jak je to poslední dobou obvyklé, sešli v počtu 5+1 a s polozraněným Stanem na střídačce. A to Krysoun musel abosolvovat ranní popařící cestu z Hradce do Prahy.
Soupeř, který po třech utkáních na tom byl bodově lépe než my, na tom nebyl taky dobře. Ten neměl ani toho polozraněného na střídačce k dispozici. První poločas skončil 0:0, kde si myslím, že jsme byli tím lepším týmem na hřišti. Jediný náš problém měl jméno “Proměňování šancí”. Tento problém jsme o poločase nevyřešili a pronásledoval nás i ve druhé půlce. A myslím si (a asi ne sám), že nás bude pronásledovat určitě ještě nějaký čas. Ale přece jen jsme nějaké góly dali, bohužel soupeři se to podařilo také. Jiřík otevřel skóre “prudkou střelou” zpoza vápna. Soupeř však velmi rychle vyrovnal. To si ale Jiřík nenechal líbit, vběhl ze střídačky na plac a opět zařídil vedení v náš prospěch. Soupeři se ale opět podařilo vyrovnat a to po nedůslednosti hned několika hráčů. Tento gól vyvolal trochu emocí v našem týmu - přesněji pouze u Tomem, který oprávněně (ale ostrým způsobem) zkritizoval Zdendu za nedůslednost. Je potřeba zdůraznit, že chyba to byla, ale nejen u něj!
Utkání skončilo stejně jako zápas před 14 dny - 2:2. A i hodnocení bylo stejné jako předchozí hodnocení - mělo se vyhrát, jelikož jsme byli lepším týmem na hřišti.
Po zápase jsme si dali pivečko společně s fanoušky, kterých dorazilo velmi dost. Část se přesunula “psát” diplomku, část šla na jídlo do nedalekého Rožmitálu a někdo včetně mě zůstal na Pražačce. Ale pár minut na to nám bylo oznámeno, že zavírají, takže i my jsme se přesunuli do restaurace U vysící nohy. Tam pracovala nějaká nová číšnice, která se asi během deseti minut u našeho stolu nezastavila. Shodli jsme se na tom, že takto hospoda fungovat nemá, navíc když tam má pouze tři obsazené stoly. Zvedli jsme se, rozloučili se s dříve přichozivšími (Pozn.: pokus o přechodník) a odešli do nedalekého Kozla. Tam jsme dostali pivo hned, předkrmy do pěti minut a hlavní jídlo hned po skončení konzumace těchto předkrmů. A hospoda byla obsazena daleko více lidmi. A kvalita piva byla také někde jinde než ten patok Gambrinus. Seděl jsem zde s Krysounem a Křakem. Ten prohlašoval, že musí být v sedm na koleji, aby si mohl vzít antibiotika. Jak správně tipujete, v sedm na kolej nedorazil. Dostal se tam podle mých inforamací cca. kolem jedné hodiny ranní. Časem se k nám připojil Tom s Honzinem, který dorazil za námi až z Amsterodamu
Já se v deset zvedl a vyrazil směr Anděl, kde jsme měl sraz s El a s jejíma kamarádkama a kamarádama. Následovala totiž akce ve Futuru. Posilněn Kozlíkama jsem neměl moc velké problémy s tanečním zapojením. A nakonec to byl pěkný večer, teda až na tu šíleně dlouho cestů domů. Ale co? Jsem zvyklej 
Ale každý jsme nějaký… Já přiznávám veřejně, že jsem si žlutou kartu za odkopnutí míče zasloužil. Chyba rozhodčího byla, že mi jí nedal a to pak mělo za následek spoustu výpadů včetně různých prstních gest. Opravdu nevím, co měl jednička Kalousek s naším utkáním společného.
Každopádně smekám pod uživatelem mugarel, že si dal takovou práci…
Recent Comments