Prvak.cz

Už téměř rok uplynulo od doby, kdy jsem dostal k narozeninám dárkové poukázky do jedné z nejlepších restaurací v Praze (a v České republice) - La Degustation Bohême Bourgeoise. Včera jsem si udělal čas a v mrazivém počasí jsme se společně s Barunkou vyrazili do nenápadného domu na Haštalském náměstí. O restauraci jsem si toho příležitostně hodně přečetl a měl jsem jistá, docela vysoká, očekávání.

V šest hodin vstupujeme do restaurace, kde se nás okamžitě ujme obsluha. Hned u dveří se nachází pohledný bar, kde najdete k pití téměř vše, co vás napadne, ale na detailnější zkoumání nemám moc času. Po usazení na místo nás nechala mnohočlenná obsluha nejprve rozkoukat po interiéru restaurace. Seděli jsme tak, že jsme měli výhled na kuchyňský pult, kde se připravovalo veškeré jídlo. Bohužel to nebylo tak, aby jsme viděli veškerou přípravu pochutin. Po chvilce se nás ujal číšník - na řadě byl aperitiv. Jelikož jsem byl zmrzlý úplně na kost, potřeboval jsem něco na zahřátí. Vyzkoušel jsem tedy, zda mají můj oblíbený Ron Zacapa. A měli (mimochodem opravdu patří k tomu nejlepšímu, co se rumů týče, ale to je na jiné povídání). Slečna mi pití přinesla dokonce ve stylové skleničce s nápisem Ron Zacapa. Říkám si, že to začíná opravdu zajímavě.

Po rozehřání se nás ujímá hlavní šéf večera. Ptá se nás, zda jsme zde poprvé a poté nám představí La Degustation a jídlo, které restaurace nabízí. Když to shrnu, na výběr mám ze tří možností - Dégustation Bohême Bourgeoise (pokrmy české kuchyně připravované podle Marie B. Svobodové - snad si dobře pamatuji), Dégustation Terre et Eau (pochoutky z mořským pochutin) a Sélection du Chef (výběr šefkuchaře z předchozích menu). Každé menu obsahuje sedm chodů, které jsou doplněny několika amuse-bouche (popsal bych to jako jednohubky, které jsou vrcholem dokonalosti). Vybrali jsme si české menu - ono u mě to nebylo těžké rozhodování. Ke každému menu je pak sestavováno i degustační vinné menu. Tomu jsme také neodolali

Než se dostanu k samotnému jídlu, zastavím se u cen. Panák Ron Zacapy stojí 135 Kč, minerálku pořídíte za 54 Kč, kávu za necelých 60 Kč - to jsou ve srovnání s ostatními “luxusními” restauracemi slušné ceny. Cena českého degustačního menu je 1 850 Kč (vinné menu 1 085 Kč), středomořské menu za 1 950 Kč (vinné menu 1 259 Kč) a šéfkuchařův výběr pořídíte za 2 650 Kč (vinné menu 1 369 Kč).

Po zvolení českého menu jsem na stůl dostali první amuse-bouche - čokoladovo-karamelová pralinka. Nedokáži to přesněji popsat, ale vím, že to chutnalo skvěle stejně jako následující dvojice (či trojice) amuse-bouche. Z nich mě zcela uchvátil tatarák z hovězí svíčkové. Po těchto jednohubkách následoval první chod - pošírovaná pražská šunka, malínská pěna, jablkový sorbet, smaženka. Na talíři jsme dostali vynikající křenovou omáčku (nebo spíše pěnu) se šunkou. Když o tom přemyšlím, asi se v následujících řádcích budu snažit vyhýbat adjektivům ve spojení s jídlem, jelikož bych musel dokolal používat vynikající, skvělá, grandiozní apod. A to myslím zcela vážně. Při čtení si tedy před každým jídlem v duchu dodejte jedno z těchto přídavných jmen. K jídlu nám byla představena láhev růžového Merlotu z Nového vinařství (2007) - chutné svěží víno.

Následovala polévka z divoké drůbeže, pošírované křepelčí vajíčko a drůbeží knedlíček společně s červeným Pinot Noir z vinařství Dobrá vinice. Já osobně nejsem moc polévkový typ, ale kdyby mi někdo dělal podobné polévky, tak se je určitě naučím jíst

Dalším chodem byla “koprovka” - bio hovězí loupaná plec, smetanová omáčka s čerstvým koprem a krupicovým nokem. Víno pocházelo od Milana Sůkala a jednalo se velmi dobrý (čti: mně velmi chutnal) Ryzlink rýnský, pozdní sběr 2006. Při servírování nám bylo řečeno, že se jedná o obdobu koprovky, kterou asi známe ze školních jídelen, ale připravovanou odlišným způsobem. A myslím si, že lidé, kteří mají averzi ke koprovce právě kvůli jídelně ze školy, by měli ochutnat právě tento druh jídla zde. Musím se ještě pozastavit nad hovězím, které se na jazyce úplně rozpadalo - opět by se o tom dal napsat celý odstavec…

Obsluha fungovala jako perfektně namazaný stroj. Tolik chodů, několik stolů se strávníky, ale nic se nezaseklo. Jakmile došla voda, okamžitě stál někdo při mém boku a opět jsem měl co pít. Když spadl ubrousek na zem, než jsem pro něj ohnul, na stole ležel nový. Podobně to bylo s vínem, dopil jsem víno a během chvilky stál u našeho stolu sommelier s dalším druhem vína. Až jsem se podivoval, odkud se přiřítil a jak mohl vědět, že jsem právě dopil Celkem se u našeho stolu otáčelo během večera asi šest či sedm číšníků.

No vraťme se k jídlu - po třech hlavních chodech následoval další amuse-bouche - lanýžové rizoto. Z toho jsem měl trošku strach, ale zcela zbytečně. K vínu Saint Laurent Craig’s Reserve 2006 (Stapleton & Springer) jsem dostali naservírovaný čerstvě uzený hovězí jazyk s cizrnovou kaší, nakládanými šalatkomi, přelitý pečenou cibulkou a majoránkou. Kdybych měl hodnotit jednotlivá jídla na stupnici od 0 do 10, tak všechna budou atakovat číslo 10, kromě jednoho a to tohoto. Uzený jazyk by si zasloužil bodů daleko více. Tady mě zamrzelo, že jsem svoji porci měl okamžitě v sobě…

Po jazkyku následoval pečený jihočeský králík s cibulovou omáčkou, kaštanovým pyré, růžičkovou kapustou a domácí slaninou. Víno, které jsme popíjeli ke králikovi, pochází z Velkých Bílovic (Coteaux Peluic) a jednalo se o Pinot gris, výběr z hroznů 2005. Chutnalo mi nejvíce z ochutnaných vín. Ještě jsem pozapomněl zdůraznit, že u každého vína nám sommeliér popsal konrétní víno příjemným a nevtíravým způsobem (ale to zdůrazňuji samozřejmost). Kdybych si musel vybrat jídlo, které mě nejméně chutnalo, bylo by to těžké vybírání, ale byl by to asi tento králík (ale naštestí tento výběr dělat nemusím). Po tvoru z jižních čech nám byl přinesen další amuse-bouche (du jardin) - mrkvovo-jablečná pěna s limetkovou (či citronovu) štávou v malinkaté skleničce.

Další vrchol pro mé chuťové buňky přišel s obalovaným telecím řízkem, který byl naservírován s dušenou bramborou a okurkovým granité (popíši to jako okurkový sorbet). Telecí řízek byl obalen ve strouchance a parmazánu a zase - není co dodat. Jen začínám litovat, že se pomalu blížíme ke konci. Na druhou stranu už tu sedíme a degustujeme přes dvě a půl hodiny. K telecímu jsme popíjeli Veltlínské zelené, pozdní sběr 2006 z vinařství Mikrosvín Mikulov. Po řízečku následuje předposlední amuse-bouche (au fromage) - francouzský sýr s něčím, co si již nepamatuji, ale součástí toho něčeho byla i slivovice.  Po sýrové pochoutce, přichází sladká tečka v malých jednohubkách, tvaroh s čerstvou malinou a vysušnými kousky malin.

Poslední chod začal vínem Chardonnay, výběr z cibéb 2005 od Heleny Glosové. Výběr z cibéb naznačuje, že budeme zakončovat něčím sladkým. Tím posledním, co zde tedy ochutnáme, je jablečná žemlovka, perník a vanilková pěna s rumem. Zakončení, jak má být ! Nenechte se vyvézt z míry názvem žemlovka, taky ji nesnáším a opět za to může školní jídelna. Toto byla úplně jiná žemlovka a velmi chutnala, zasloužila se o to především vanilková pěna.

Blíží se 21. hodina, skončili jsme a hledáme jen slova pochvaly. Už zbývá jen zaplatit - kupodivu mě vůbec nenapadá při pohledu na účet, že by to bylo drahé. Ano, suma na účtu za dva strávníky možná v hlavě evokuje myšlenku “velmi drahé” a možná se za tu cenu dá koupit slušný foťák, dobrý mobil a nebo menší dovolená, ale vůbec těchto peněz nelituju. Navíc mi necelou polovinu z této částky zaplatili mí kamarádi, za což jim ještě jednou velmi děkuji. A závěrem - udělejte si čas, obětujte trochu peněz a navštivte aspoň jednou La Degustation Bohême Bourgeoise. Je to zážitek z jiného vesmíru. Já osobně si tento zážitek určitě někdy zopakuji  (asi to není ale na každotýdenní či měsíční návštěvu). Ještě bych zapomněl, že při loučení jsem každý dostali úhlednou krabičku, ve které se nacházela laskonka. Jaká byla říct nedokáži, darovali jsme je Honzovi s Luckou…

No možná podle názvu to vypadá, že bych se rád podělil o zážitky z nějaké party v jednom pražském klubíku, ale není tomu tak - a zrovna mě napadá, že už jsem tam docela dlouho nebyl. Asi se tam nějaký blízký víkend před zápasem podívám, abych naladil formu - prý mi to jde pak o něco lépe na hřišti, ale nesmí se to přepísknout, to bych pak dostal těžkou slovní sodu od Pešu

A co se událo? Začala nám Strahovská liga. Zde jsme až do včerejšího zápasu neprohráli a i přesto stále nemáme zajištěn postup do play-off, kde bych si rád zahrál (a asi nejen já). Ambice na postup do první ligy nejsou, co si budeme namlouvat, ale zahrát si proti kvalitním soupeřům a shodit nějaké to kilo (mě se to netýká - žiju totiž zdravým životem), proč ne… Jeden poznatek z letošní sezóny, na kterém jsme se s některými hráči z kádru shodli, je ten, že kvalita soupeřů ve naší druholigové skupině je rapidně nižší než loni ve třetí lize. Škoda, že jsme toho nedokázali využít - řekl bych, že jsme potkali jednoho kvalitního soupeře a po taktickém výkonu jsme utrpěli (vydřeli) remízu 3:3. Bohužel se nám velmi zúžil kádr a pravidelně nastupujeme na zápas bez střídání nebo s jedním na lavičce (což si ale já osobně myslím, že je ideální situace - přiznávám, že je to minoritní názor v týmu) - je to ironie, když si vzpomenu na situaci před pár sezónami. No snad se nám vyvede poslední zápas základní skupiny a ještě si další tři zápasy zahrajeme.

Za sebou máme i tři zápasy hanspaulské ligy. Vypadá to, že budeme zuby nechty bojovat o udržení ve čtvrté lize a také s docházkou. Uvidíme už v sobotu…

Před 14 dny jsem si byl zahrát paintball a musím říct, že jsem se velmi kvalitně bavil. Hrálo se v Praze ve Vysočanech (http://www.prague-indoor-paintball.com) ve starší budově kousek za novým hotelem Clarion. Zúčastnilo se nás, pokud dobře počítám, 17 a chvílemi to bylo dobré maso - především pak závěrečný fight (fleky po zásazích na těle jsou stále zřetelně vidět). A musím se přiznat, že před první hrou jsem byl nervóznější než před jakoukoliv zkouškou na fakultě. Dobrá adrenalinová zábava, kterou si určitě zopakuji (takže se pomalu hlašte, abych vás mohl rozstřílet - FOLLOW ME !!! ROGER THAT !)

Nesmím opomenout nějakou tu návštěvu restaurace - kromě klasik jako je Escobaros (kde jsme toho naposled moc nesnědli, ale nebylo to kvalitou jídla), Pod Slavínem (kde jsem se doslova přežral z předkrmu), Pawlovnia nebo Kabinet, jsem se stavil na jídlo na Palackém náměstí ve Fresto Venco a jejich rizoto mě fakt dostalo Ještě se tam kouknu…

A další má “vášeň” - filmy. Těch jsem, vzhledem k mé časové zaneprázdněnosti, viděla docela dost v posledních týdnech. Konečně jsem si udělal čas na Stardust, který jsem před vánočními svátky loni nestihl, a úžasný zážitek - opravdu skvělý film (nedávno vyšel na DVD - musím co nejrychleji koupit). Obdobně mohu mluvit o Husté mlze (The Mist) - tady už se asi ale neshodnu nad kvalitou v tak velké míře s ostatními jako u Hvězdného prachu. K mé nelibosti naši distributoři nejprve odložili českou premiéru z března na duben a poté jí raději zrušili úplně - škoda mluvit. Na druhou stranu z ekonomického hlediska je chápu, jsou filmy, které vydělávají určitě víc - vivat Kameňák VII

Když se ještě vrátím k DVD, před pár dny jsem počítal mou sbírku DVD a napočítal jsem číslo 284. Tedy to je číslo, které mám doma v regálech. Tím bych rád veřejně apeloval na kamarády, co mají něco půjčeno, aby mi aspoň oznámili, co mají půjčeno, protože v tom mám na své poměry docela bordel…

Nic jdou kouknout na nějaký film, protože pracovat se mi nechce. Ještě jsem si závěrem vzpomněl, že se narodil malý Vrbko. Matějovi tedy přeji všechno nej a především dlouhý a šťastný život ! A Krysoune, včera si mě naštval, protože dokud jsem TyTN II nedržel v ruce, odolával jsem - teď to bude boj Stejně jako s psáním diplomky - ale to už jinde jsem, to je jiná vesnice…

Už se mi v Praze podařilo obejít několik restaurací a tak bych se rád o pár mých zkušeností podělil. Začnu v okolí zastávek metra Pankrác, Budějovická a Kačerov. Je to zrovna lokalita, kde se pohybuji nejčastěji, takže kdyby chtěl někdo zajít se mnou na oběd, může mě samozřejmě téměř kdykoliv pozvat. Budu moc rád…

Červená cibule (www)
Jedna z prvních restaurací, kterou jsem v této lokalitě poznal. Nejprve jsem si jí nemohl vynachválit a to jak obsluhu, tak především vynikající jídlo. Bohužel po několika dalších návštěvách to šlo doslova se vším rapidně dolů. Během obědů je obsluha ve většině případů nepříjemná a polední jídla se výrazně liší kvantitou (což se dá předpokládat), ale i kvalitou oproti jídlům z běžného menu. A jedna maličkost, která taktéž zamrzí, je jídelní polední lístek na webových stránkách, který realitě zpravidla odpovídá v průměru na 50 %. Pozitivum je jeden nápoj k polednímu menu v ceně, která se po většinou pohybuje kolem 85 Kč. Poslední dobou již téměř nenavštěvuji z výše uvedených důvodů.

Restaurace Berenika
Pokud hledáte pořádný oběd a nevadí vám prostředí, zajděte si sem. Jedná se o hospodu, která leží asi 20 metrů od Cibule a úpřímně patří k mým nejoblíbenějším. Polední jídelní lístek obsahuje dvě menu za 80 Kč a 85 Kč (polévka, jídlo a zákusek či salát), dalších 6 až 7 hlavních jídel v ceně od 70 Kč do 90 Kč a jednu specialitu, která je pro velké jedlíky. Je dobré si zařídit rezervaci přes oběd - hospoda je rozdělena na kuřáckou a nekuřáckou část a ve většině případů je kolem dvanacté hodiny plno. Jídla jsou opravdu obrovská a chuť taktéž moc nepokulhává. A mé zdejší nejoblíbenější jídlo - cokoliv v bramboráku Jedna poznámka - pokud denně nesportujete, navštěvujte rozvážně !!!

Restaurace Silencio (www)
Tuto restauraci jsme objevili teprve nedávno (asi před měsícem a půl), když jsme si v poledne nesedli ani v jedné z výše uvedených restaurací. A jsem rád, že jsme ji objevili. Interiér patří k velmi zdařilým (tři oddělené místnosti v různém stylu - zelená, hnědá a modrá místnost), obsluha je velmi ochotná a především - restaurace je zcela nekuřácká. Kvalita jídla je velmi dobrá, někomu však bude asi vadit kvantita, což u mě zrovna moc velkou roli nehraje. V poledne je na výběr kromě standartního jídelního lístku taktéž jedna polévka a pět jídel, z kterých dvě jsou téměř vždy ryba a těstoviny (polední menu je na webových stránkách). To vše doplňuje Stella či Granát. Musím vyzkoušet někdy na večeři…

Restaurace Na kopečku
Zde jsem byl zatím pouze jednou a byl jsem hrubě nespokojen. Nechci proto nějak hodnotit, vyzkouším ještě jednou a uvidím, zda to byla ojedinělá zkušenost.

Restaurace Antal
Patří do řetězce společně s Bredovským dvorem a Kobylou. Z restaurace mám rozpoluplné pocity, jednou je vše perfektní a podruhé je to přesně naopak. Každopádně když si sem zajdu, zpravidla si dám halušky s brynzou (cca. 135 Kč). K dispozici je přes celý den denní nabídka, takže nehrozí, že na vás nezbude nějaké vybrané jídlo jako tomu je u poledních nabídek v jiných restauracích. Obsluha patří k průměru a vřele doporučuji sednout si blíže k baru, protože čím dál si sednete, tím déle budete ignorováni obsluhou…

Eurest
No rychložrádelna ala vysokoškolská menza. Určitě nevyhledávám a jediné positivum tohoto zařízení je, že po celoroční stravě zde určitě nepřiberete ani kilo Vyhnout se z velké dálky, pokud si nechcete samozřejmě zavzpomínat na staré dobré studentské časy.

Pizzeria San Severo (www)
Příjemná podzemní pizzerie, vstup sice pěknému interiéru neodpovídá. Polední menu se zde nevede, ale určitě se na oběd či večeři relativně dobře najíte. Pizzu jsem zde neměl, ale prý pizza San Severo je pěkně ostrá. Mé zdejší nejoblíbenější jídlo jsou Tagliatelle alla San Severo (125 Kč) - opravdu se toto jídlo povedlo. Jídlo můžete zapít Krušovicemi a k mému překvapení nechutnají tak hrozně Obvykle je přes poledne plno, ale sednete si - bohužel čekací doba na jídlo je velká a to u obědu vadí.

Restaurace Na zelené lišce
Zde chodím také docela rád na jídlo. Jedná se o typickou českou hospodu. Výběr přes poledne odhadem asi z 15ti jídel (typická jídla - svíčková, katův šleh, vrabec, kuřecí steak apod.) a ještě je možnost si objednat z minutkových jídel. Obvykle docela plno, ale stačí si počkat maximálně pět minut a už sedíte u stolu. Přes obědy se nekouří a obsluha je velmi rychlá (povětšinou). Cena jídel je v rozmezí od 75 Kč do 95 Kč. Večer se za rozumný peníz taktéž dobře najíte - Krysa doporučuje “Hněv pana sudího” (nebo nějak tak se to jmenovalo).

Restaurace La Mimosa
Restaurace s pěkným moderním interiérem, poměrně prostorná, bohužel poslední dobou neuvěřitelně plná. V poledne na výběr cca. 8 jídel a 2 polévky, které jsou opravdu velmi dobré. Stálicí v poledním menu je svíčková a guláš. Ostatní jídla se zakladají z velké části na kuřecích prsách. Velmi rychle se polední nabídka proškrtá, takže kdo dřív příjde, ten dřív mele. Obsluha je průměrná, to samé se dá říci i Gambrinusu (ale ten snad ani dobrý být nemůže)

Restaurace Jarmark, Restaurace Coloseum
Nechal jsem si tyto tři nakonec. Jarmark a Coloseum jsem v této lokalitě nenavštívil, takže nechci hodnotit (z jiných části Prahy je spokojenost).

Tento týden jsem absolvoval docela dost her. Ve středu vše začalo klasickým Puerte Ricem u Marušky bez Marušky. Nějak se mi nedaří navázat na dobré výsledky z počátku hraní této hry a byl jsem opět dvakrát poražen. Ale pořád je to docela zábava, jen se z toho stává na naší úrovni už opravdu “šachová” hra, kdy se rozmýšlí množství tahů dopředu. Jedna hra pak trvá něco přes dvě hodiny.

Následující den na firemní akci bowling, šipky a fotbálek. Hráli jsme v Bowling Swingu na Smíchově. Ano, je to ten legendární bar, kde byl kdysi Rudo potupným způsobem ve všem poražen Nějak jsem od té doby zapomněl, jak strašné jsou tam dráhy a kuželky na provázkách. Akorát vás to znechutí a nechápu, že tam někdo může chodit hrát bowling a ještě za to platit. Na druhou stranu ostatní atributy baru byly fajn - pití, prostředí a obsluha. Každopádně největší sportovní výkon jsem podal až několik hodin po té. Ale musím se přiznat, že jsem při orientačním závodě švindloval a nedovoleně jsem použil k přemístění auto.

No a včera jsem si spravil chuť při pokeru. Ládík s Pepíkem u příležitosti jejich narozenin zamluvili dva stolky v Pubu na Pavláku, kde se vměstnalo celkem 16 pozvaných lidí a nějací další samopozvávací. Dvanáct z nich se aktivně zúčastnilo hry, kde jsem si po krátké době opět pozvedl mé, už i tak vysoké, seběvědomí. Nejdřív jsem rozmetal svůj “semifinálový” stůl, čímž se oddělilo zrno od plev a následně se i druhý stůl přesvědčil o mé pokerové tváři. Nejvíce řečí měl samozřejmě Křak o nějaké čtyřce a nějakých pravděpodobnostech. Nejzdatněji mi konkuroval Robas, za čož si vysloužil druhé místo. Nehrálo se tentokrát o peníze, ale o zalepenou obálku, ve které byla opravdu milá cena pro první dva - právo na sestavení paintballového týmu. Už se těším, jak první víkend v dubnu potvrdím svou suverénost a dominanci na poli zábavně-sportovních her… Někteří porážku nesli těžce a útěchu hledali na dně pivních sklenek až jim hlava ztěžkla tak, že ji neodrželi a museli ji položit odpočívat na stůl. A ten zbytek? Po porážce si řekli (nikdo ale přímo), že se musí hodně učit a začali hned tím, že se velmi rychle naučili nový jazyk, kterému rozumněli jen oni sami. Ale jak se ho naučili, ničím jiným už nemluvili…

Jinak hospůdka velmi příjemná, Plzeň si točí každý sám na stole a vzdáleně se soutěží v počtu vypitých piv u stolu. Stav je promítán na plátno a stává se z toho vlastně hra. I přes velké odborníky v našem týmu se nám nepodařilo vyhrát. Ale i přesto to byl fajn večer, hudba z repráku usměvně bavila a prostředí zkrášlovaly něktré další objekty Asi se tam ještě někdy ukážu… Ještě jsem si vzpomněl na cestu nočním autobusem, která rozhodně nebyla nudná a o zábavu se v celém vozem staral nějaký slovenský pseudopanker s červeným čírem na hlavě. Zpěvák z něj rozhodně nebude

Nastal pátek večer a byl čas zajít někam do hospůdky. Tentokrát jsme chtěli objevit něco nového nebo zajít někam, kde už jsme dluho nebyli. Dal jsem si sraz s Jiříkem a Honzou na Míráku. Po několika minutách hledání jsem se rozhodl pro Merlin, kde ale bylo plno, stejně jako Legenda. Po stovkách metrů chození jsme zakotvili přímo na Pavláku v restauraci U Gráffů. Dvouposchoďová restaurace s Plzní za 29 Kč vypadala na první pohled velmi dobře.

Dole bylo plno, usadili jsme se tedy nahoře v takovém rádoby salónku. Už při prvním setkání s číšníkem jsem měl takový divný pocit. Ale co, přišli jsme na pokecat, najíst a napít. Objednali jsme si pivo a jídlo - konrétně já jsem si dal mé oblíbené Carbonara. Bohužel jsem porušil své nepsané pravidlo - nedávat si těstoviny někde jinde než v pizzerii - a těžce jsem za to doplatil. Horší spaghetti jsem jedl jen po turnaji v Liberci. V jídelním lístku bylo složení nápsano přesně tak jak má toto jídlo v českých končinách vypadat - anglická slanina, vejce a smetana. Chyběla tam sice cibule, ale co, cibule je součást každého jídla - je to základ ;). Místo toho jsem dostal slaninu, po cibuli ani vidu ani slechu. Stejně tak jsem nikde nenašel smetanu, což me vytočilo už trochu více, ale pořád to nebyl vrchol. Asi si dole řekli, že když nemají smetanu, tak mi to vynahradí něčím jiným - třeba houbami :(. Grrr… měl jsem hlad, vybral jsem houby, což mi dalo pěkně zabrat, a snědl jsem suché bezchuťové spaghetti… Nikdy více !!! Na druhou stranu kluci byli se svým jídlem spokojeni - guláš a krkovička se zelím.

Chování číšníka bylo taktéž minimálně velmi zvláštní. Když vcházel host, náhodou zavadil o nedobře položený tác (prázdný) na piva a schodil ho ze židličky. Jakmile uslyšel ránu, vrátil se na bar a omluvil se číšníkovi a pokmračoval v cestě. Ano, mohl ho zvednout. Ale reakce číšníka byla neuvěřitelná, vyběhl za hostem, který šel po schodech dolů, a řval na něj. Nic pěkného. Když vedlejší stůl platil, nějací cizinci to byli, několikrát jim zdůraznil, že v ceně není započítán “service” a víceméně čekal do té doby, než spropitné dostane. A nošení piv společně se zavíračkou - to se dokonce špatně popisuje

V této restauraci mě již nikdy nikdo neuvidí, možná dole to mohlo být fajn. Přece jen tam bylo plno a my nebo spíše já měl prostě pech na jídlo i obsluhu. Škoda…

Jinak když jsem u toho jídla, rád bych navštívil restauraci Trattoria Cicala v centru Prahy. Jídla jsou sice trošku dražší, ale každý člověk, co ji navštívil, byl nadšen. Takže jednou nepůjdeme pít a zajdeme na jídlo a láhev vína Kdo má zájem, ať mi dá vědět…

Jsem se dostal na chvíli ke svému počítači. Zrovna jsem dojedl, popíjím v pohodlí mého měsíc starého bydlení červené víno. Jediné, co mi trošku kazí náladu je přenos na Radiožurnálu. Ano, poslouchám komentář z Letné, kde Sparta hraje další ze svých velmi povedených utkání. Ale aspoň dali po dlouhé době gól, to se Slavii 07 v Londýně nepodařilo.

No a co se událo za těch pár dnů. Odehráli jsme dvě utkání na hanspaulce, kde jsme se nejprve utkali ze starým známým Interem Ohradní, týden poté s nějakým Jožinem z Bažin. (Komentář z Radiožurnálu - 1:2 - nic překvapivého, aspoň s tím Bílkem už něco udělají, ale zase kdo by šel trénovat na Letnou ty nacistické nácky a bouchače kamer). Stačil jsem se stavit dvakrát na Strahovské a třikrát na Hvězdě.

První zápas byl takový nemastný neslaný. Soupeř na své poměry hrál velmi špatně, my jsme výkonem také moc neoslňovali, ale k vítězství to stačilo. A to byl tým z první příčky naší skupiny. Tímto komentářem ohodnotil utkání rozhodčí : Hosté vycházeli ze zabezpečené obrany a dlouho drželi nejtěsnější vedení. Inter se přece jen ve druhém poločase dočkal vyrovnání, ale v závěru opět Alkohol strhl vítězství na svou stranu. Nic neříkající komentář říká, že zápas byl strašnej - jinak by napsal něco jiného Po zápase následoval tradiční program - pivko, oběd u Kozla, rozebírání o tom, jak kdo píchá (případné dotazy k tomuto tématu odpoví notorický Diplomkář), přesun na Podkováně a Rohozce a tadaaa na Hvězdu (cesta autem patřila k těm dobrodružnějším). No a v šest ráno jsem byl doma jak na koni. Jen ta cesta domů byla chladná, dlouhá a ospalá. Hvězdou na Hvězdě byl Křak, který protančil celý večer (nemyslím tradiční jeho tanec, ale opravdu tanec) s nějakou Alicí (dokonce si “vzal” i telefonní číslo). No on Křak byl hvězdou i další sobotu, ale k tomu později…

V pondělí nás Tomáš doslova přinutil navštívit Medik párty. Já jel autem - tzn. že Křak, Tom a jeho spolubydla měli zajištěný bezproblémový odvoz domů a mě to také příliš nevadilo. Dal jsem si svá čtyři pita a sledoval jsem okolní dění. Především jeden vykroucený krk, jednu namoženou ruku ze zvedání půllitrů… Když přišel Notorik Oňďo, vzalo velmi rychle za své Tomášovo tvrzení o nepití a brzkém návratu domů. Pro jeho štěstí jsem tam byl ale já, a včas jsem ho vytáhl z parketu do auta a zachránil tak alespoň to druhé tvrzení. V jednu jsem už ležel doma v posteli a ráno v 6:40 jsem bez problému vstal. Jak tomu bylo na kolejích, to nevim…

Mezi zápasy na hanspaulce, jsme se ve čtvrtek slezli na Strahově k druhému utkání na Strahovské ligy. Po prvním zápase s jasným vítězstvím nás čekal Vidlákovy puchy. Zápas to byl o dost vyrovnanější, ale i tak jsme slavili druhý tříbodový zisk za sebou. Zápas rozhodl nekompromisní penaltou pod břevno Tomáš, který takto zkompletoval hattrick a ještě stihl zápas tradičně decentně okořenit.

Druhý víkend začal páteční KKP hospodou na Vinohradech a následně na Kovárně, kde po zavření hospody KK nechtěli jít se mnou pařit a místo toho se odebrali na benzinku, jeden K koupil velkou Havanu s pleskačkou rumu a odebrali se na kolej si popovídat. Nakonec jsem byl rád v sobotu ráno, že se mnou nikdo nechtěl jít pařit. Bůhví jak by to skončilo…

V sobotu po obědě následovala cesta do Běchovic, kde nás čekal další zápas. Areál v Běchovicích je pěkný, ale ta dálka je hrozná. Na zápas nás dorazil sedm - to je poslední dobou tradiční počet. Jakmile nás spatřil soupeř, který postával značnou dobu před začátkem našeho zápasu u hřiště, okomentoval to poznámkou “Jsou mladí, ale vypadají nefotbalově.”. K nefotbalovosti přispěl i náš super nafoukaný míč, takže rozcvičení před zápasem patřilo k těm z fotbalových příruček.

Jožin měl jednoho velmi zdatného útočníka, na kterého se celý tým snažil hrát. V prvním poločase jsme prohrávali 1:0, po přestávce se nám podařilo výsledek otočit góly Kamila a Rudy. Jak ale většina z našeho týmu poznamenala k druhému gólu - “Byl to vůbec gól?”. Ale co, prodloužili jsme šňůru vítězství na dva zápasy. Co by za to Sparta dala

No a teď k tomu vystoupení Křaka.

Dorazil na naše utkání po eukaryotickém utkání, kde se mu podařilo dát dva góly. Také telefonát po mé otázce “Jak jste hráli?” začal netypickou větou “No, dal jsem dva góly a vyhráli jsme X:Y”. Po zápase jsme poseděli v Běchovicích na pivu, kde jsme rozebrali bytovou problematiku České republiky. Poté jsme odešli na Palmovku na pizzu, kde si duo K&K vytvořilo velmi zajímavé pizzy, kde samozřejmě nesměly chybět feferonky a kozí rohy. No a jelikož Miki slavil své narozeniny, následoval přesun za ním do Merlina (Bělehradská - kousek od Pavláku). Restaurace interiérem mile překvapila, obsluha milá, pivo dobré a o jídlo bylo ohodnoceno taky dobře. Bylo jasné, že tento lokál musím ještě navštívit a ostatním ho doporučuji. Jelikož jsme nebyli schopni koupit dárek, Křak rozhodl, že s oslavencem půjde každý zvlášť na panáka - tedy Křak, Krysa, Maf a já. A tady to začíná…

Já jsem zůstal pouze u toho jednoho oslaveneckého panáka, ale zbytek a to především Křak pokračovali. Jenže právě zbytek pokračoval v rozumné míře, ale pan Chlastač e-e. Nějak jsem ho přestal sledovat, kecal jsem s Bořkem a Rudou, kteří dorazili za námi na pivo. V jedenáct, když jsem se s Bořou přesouval na Hvězdu (byla přece sobota), vypadal pan Chlastač už silně pod parou, jeho kravata kolem mé hlavy hovořila za své. O tom, jak dopadl, mi zkráceně líčil další den Miki a stojí to fakt za to Asi Krysa i Ládik o tom budou vědět více, že?

Ještě k Merlinovi. Zašel jsem tam s El v neděli na večeři, dal jsem si Rumpsteak (170 Kč za 300g) a byl povedený. Takže i to jídlo jsem si vyzkoušel a vřele doporučuji.

Na Strahově jsme ve středu vydřeli třetí výhru v řadě a započali jsme cestu za návratem do druhé ligy

A ještě jeden pěkný zážitek mě potkal tento týden. Nepotkal jsem sice sedm trpaslíků, neviděl jsem sedm divů světa, nekoukal jsem na Sedm samurajů a zápas se Sedmi zbabělýmama nás teprve čeká. Ale i tak ta sedmička byla docela pěkná

No nic, toď asi vše. Právě mi Křak psal, jestli prý nechci dnes na Hvězdu. Nezmar to je. Sparta prohrála - nic překvapivého. Já jdu kouknout na nějakého Cimrmana, když slavil tu čtyřicítku, a hlavně nabrat sílu na sobotní kolaudaci. Otázkou víkendu tedy bude - Kdo se stane hvězdou soboty tentokrát? (Vypsané kurzy: Křak - 1,01; na ostatní jedince kurzy nevypsány)

Je neděle večer a já se konečně dostal o víkendu domů, kde mě čeká ještě nějaká ta práce. V pátek proběhla decetní jmeninová oslava u El, v sobotu nejprve divácká příprava u Křaků na Děkance, poté přesun na Pražačku, kde už jsem se aktivně podílel na kvalitním utkání čtvrté ligy. Samozřejmě nesmělo chybět pozápasové “co se dělalo v utkání špatně”, které opět bylo značně delší než samotný zápas. No a nakonec tradiční víkendová akce v nějakém klubíku. Tentokrát se konala změna a parket s barem jsem obsadil ve Futuru.

Eukaryota se utkala v sobotu s týmem, který ve všech odehraných zápas doposud neztratil bodík. Tmavě modrá Buňka se sešla v hojném počtu, což konkrétně znamenalo, že kromě hráčů na hřišti s námi (se mnou a s Křakem, který nemohl nastoupit z důvodu, že byl obdarován - asi nějakou slečnou - kytičkou) postávali na střídačce další čtyři hráči. Dorazil jsem asi ve 20té minutě prvního poločasu. Jak mi bylo později v hospodě sděleno, právě těchto dvacet minut hrála Eukaryota lépe než soupeř. S mým příchodem se ale asi něco změnilo, neboť soupeř byl výrazně lepší, kontroloval hru a především míč. A jelikož se nedařilo, na hřišti se místy začala objevovat silná slova spojená s tím, co kdo dělá špatně. Obraz hry se nezměnil ani na počátku druhé půlky, které předcházela bouřlivá poločasová debata ve stylu (ty vůbec neběháš, ty nechodíš střídat, ty zkus někdy přihrát atd. - no však to všichni dobře známe). Navíc pár minut po výměně stran padl po nedůsledném obsazení (Peša) jednoho z útočníků gól do Mildeho sítě. Musím uznat, že akce vypadala pěkně, chtěně a fotbalově. Soupeř po gólu začal pomalu vyklízet pozice a snažil se víceméně ubránit tento výsledek. Několikrát jsme ze střídačky obvinili gólmana z úmyslného zdržovaní, které chvílemi vyvolávalo až úsměv na tváři. Po jednom z našich slovních ataků na nás zareagoval povýšeneckou větou “Dejte dva góly a můžete pak zdržovat.”. To nevěděl, že do pěti minut ty dva góly obdrží Z čehož jsem měl (vůči němu) docela škodolibou radost. První gól dal Miro po závaru před bránou, minutu na to po pěkné akci dostal Buňku do vedení Peťa. Od této doby byl soupeř neškodný a do jeho sítě padly ještě další tři góly, kde poslední Mirův se mi líbil - pěkně vyhraný souboj uprostřed hřiště a následné chladnokrevné zakončení. Výkonostně mě po dlouhé době zaujal výkon Fildy a snad minimálně podobný výkon bude podávat na Strahovské, která nám zítra začíná.

Po zápase jsem se zúčastnil debaty na Děkance, dal si pivečko a následoval přesun autem na Pražačku k našemu utkání. Náš kádr se značné úží - po Sošanovi přicházíme na celou sezónu o dalšího obránce. Maf absolvuje tento týden další z operací kolena. To znamená, že ze stabilních obránců nám zůstává už pouze Zdenda. Navíc Stano má poslední čas problémy s třísly. Takže jsme se, jak je to poslední dobou obvyklé, sešli v počtu 5+1 a s polozraněným Stanem na střídačce. A to Krysoun musel abosolvovat ranní popařící cestu z Hradce do Prahy.

Soupeř, který po třech utkáních na tom byl bodově lépe než my, na tom nebyl taky dobře. Ten neměl ani toho polozraněného na střídačce k dispozici. První poločas skončil 0:0, kde si myslím, že jsme byli tím lepším týmem na hřišti. Jediný náš problém měl jméno “Proměňování šancí”. Tento problém jsme o poločase nevyřešili a pronásledoval nás i ve druhé půlce. A myslím si (a asi ne sám), že nás bude pronásledovat určitě ještě nějaký čas. Ale přece jen jsme nějaké góly dali, bohužel soupeři se to podařilo také. Jiřík otevřel skóre “prudkou střelou” zpoza vápna. Soupeř však velmi rychle vyrovnal. To si ale Jiřík nenechal líbit, vběhl ze střídačky na plac a opět zařídil vedení v náš prospěch. Soupeři se ale opět podařilo vyrovnat a to po nedůslednosti hned několika hráčů. Tento gól vyvolal trochu emocí v našem týmu - přesněji pouze u Tomem, který oprávněně (ale ostrým způsobem) zkritizoval Zdendu za nedůslednost. Je potřeba zdůraznit, že chyba to byla, ale nejen u něj!

Utkání skončilo stejně jako zápas před 14 dny - 2:2. A i hodnocení bylo stejné jako předchozí hodnocení - mělo se vyhrát, jelikož jsme byli lepším týmem na hřišti.

Po zápase jsme si dali pivečko společně s fanoušky, kterých dorazilo velmi dost. Část se přesunula “psát” diplomku, část šla na jídlo do nedalekého Rožmitálu a někdo včetně mě zůstal na Pražačce. Ale pár minut na to nám bylo oznámeno, že zavírají, takže i my jsme se přesunuli do restaurace U vysící nohy. Tam pracovala nějaká nová číšnice, která se asi během deseti minut u našeho stolu nezastavila. Shodli jsme se na tom, že takto hospoda fungovat nemá, navíc když tam má pouze tři obsazené stoly. Zvedli jsme se, rozloučili se s dříve přichozivšími (Pozn.: pokus o přechodník) a odešli do nedalekého Kozla. Tam jsme dostali pivo hned, předkrmy do pěti minut a hlavní jídlo hned po skončení konzumace těchto předkrmů. A hospoda byla obsazena daleko více lidmi. A kvalita piva byla také někde jinde než ten patok Gambrinus. Seděl jsem zde s Krysounem a Křakem. Ten prohlašoval, že musí být v sedm na koleji, aby si mohl vzít antibiotika. Jak správně tipujete, v sedm na kolej nedorazil. Dostal se tam podle mých inforamací cca. kolem jedné hodiny ranní. Časem se k nám připojil Tom s Honzinem, který dorazil za námi až z Amsterodamu

Já se v deset zvedl a vyrazil směr Anděl, kde jsme měl sraz s El a s jejíma kamarádkama a kamarádama. Následovala totiž akce ve Futuru. Posilněn Kozlíkama jsem neměl moc velké problémy s tanečním zapojením. A nakonec to byl pěkný večer, teda až na tu šíleně dlouho cestů domů. Ale co? Jsem zvyklej

Před časem jsem surfoval na netu a zjistil jsem, že se v Praze nachází jedna restaurace, kde točí můj oblíbený Podkováň. Bylo tedy jasné, že tento lokál musím navštívit. A včera byla ta nejlepší příležitost. Byl pátek a dnes se odjiždí na Podkováňské slavnosti - tedy nutnost naladit chuť a formu.

Po “kvalitních” deblech jsme v osm vyrazili směr Hlavák. Tam jsem se já, Křak a Rudo srazili s meškajícím Krysounem a vydali jsme se směr Žižkov. Restauraci u radnice jsme chvíli hledali, ale nic strašného to nebylo. Trochu šok jsme zažili, když jsme vkročili dovnitř. Obsazený byl jen jeden stůl, číšník nikde a vše tam vypadalo jako těsně před zavíračkou. Po dotazu směřující k obsazenému stolu nás popíjející skupina uklidnila, že otevřeno je.

Restaurace je malinkatá, odhaduji tak 3 velké stoly a 6 stolů malých a na nás všechny dýchla rodinným prostředím. Co bych vytkl, je velké množství televizních obrazovek. No ale aspoň jsme mohli z každé strany stolu sledovat statečného Harryho či Gwyneth - teda pokud jsme nevedli statistický spor

V jídelním a nápojovém lístku nabízí všechny druhy Podkováňů - od desítky tmavé i světlé až po kvasnicový druh. Bohužel v reálu měli jen desítky, jelikož zbytek nedovezli (vynahradím si dnes), ale to zase tak moc navadilo. Kvalitně jsme potrénovali, o kvantitě se zde raději bavit nebudu, abych třeba nezhrozil rodiče

Kolem půlnoci následoval přesun někam na Žižkov, kde kluci ještě zůstali. Snad nepřetrénovali…

Měl jsem tu čest pobývat tři dny v jedné nadnárodní společnosti a asistovat u vnitřního auditu. Práce to byla choaticky zajímavá, ale o tom někdy jindy. Místní zaměstnanci mají v budově k dispozici jídelnu, ale pár zaměstnanců se k jídelně nevyjádřilo zrovna lichotivě. A právě těchto pár zaměstnanců nás vzalo na oběd do nedaleké hospůdky. Ta leží hned u hřiště fotbalového FK Zličín. Abych se přiznal, tento lokál jsem již několikrát navštívil před cca. pěti lety (ale který lokál jsem nenavštívil).

Poslední cenová, nabídka jídel na tabuli uprostřed hospody, náhled do kuchyně nepříliš lákavý a takhle bych mohl pokračovat. Ale zase na druhou stranu - typická hospoda u hřiště a nakonec byl jsem ve spoustě horších lokálech. Je pravda, že v oblecích a kravatách jsme zrovna mezi místními štamgasty a dělníky z nedalekých staveb nezapadali. Ale hlad je hlad…

První den jsme přišli pozdě, takže nabídka byla řádně proškrtána. Místní zaměstnanci ale domluvili smažák. A abych pravdu řekl, větší smažák jsem snad jedl pouze v dávných časech na křižovatce Pod Slavínem. A cena bylo opravdu lidová - pivo a smažák za 80 Kč (pokud si dobře pamatuji). Bylo jasné, že další den musí následovat repete (tentokrát však nesýrové) . Vyrazilo se tedy již něco před dvanáctou. Tentokrát celá polední nabídka. Ochutnali jsme každý něco jiného a nikdo si nestěžoval, ať už měl svíčkovou, smažený řízek (no to jsem si nedal, přílohová kaše byla ze sáčku - bleeee), rajskou či stejně jako já Mexické fazole. Porce opět obrovská, cena 55Kč. No a dnes, porce trošku menší, ale pořád fajn - sekaná, brambor, okurek (okurka) a tatarka za 50 Kč.

Až budete mít cestu na Zličín kolem poledne a budete mít hlad, vykašlete se na místní nákupní centra a skočte si na fotbalový hřiště A ještě jedna perlička - místním štamgastem (potkali jsme ho každý den) je hráč českého reprezantačního výběru bezdomovců jménem Pepa, který se před několika dny vrátil z Mistrovství světa ve fotbale. Říkal, že kdyby naši reprezentaci nezařízl ten **** rozhodčí Nielsen (legendární dánský rozhodčí), obsadili by s přehledem třetí místo. Smůla… Tak přístí rok, Pepo !!!