Přece jen jsem v “nové” práci už skoro rok a žádnou pořádnou dovolenou jsem ještě neměl, když pominu jednodenní lečebná volna 
Rozhodl jsem společně s Barčou, že tedy vyrazíme na týdenní dovolenou na některý z malých řeckých ostrovů. Že skončíme na tom největším řeckém ostrově - Krétě, jsme opravdu nepočítali. Ono v last minutových nabídkách toho už pár dnů před našim plánovaným odletem k výběru mnoho nebylo. Nakonec jsem byl tedy rád, že jsem našel a zarezervoval čtyřhvězdičkový hotel na Krétě přes CK Fischer. O to větší zklamání bylo pár hodin po tomto činu, když mi volala operátorka z call centra, že se vyskytla chyba v jejich rezervačním systému, která se stává jednou za nevím kolik let, a že hotel, který jsem si původně objednal již vlastně volný není. No a co teď? Peníze jsem již cestovce poslal a tedy mi nezbývalo nic jiného než si vybrat od této CK nějaký jiný zájezd. Nakonec po dlouhém váhání a slevě ze strany Fischeru jsem přikývl na nabídku do jiného hotelu, který se mi ale podle fotek vůbec nezamlouval (především ve srovnání s hotelem předešlým). Přes další menší zádrhely se nám podařilo v druhý den pekingské olympiády odletět (na letišti jsem sledoval zisk naší první medaile na OH).
Na Krétě v hlavním městě Iraklion (Heraklion) nás přivítalo velmi teplé a slunečné počasí. Po vyzvednutí zavazadel a hodinové cestě autobusem přes řádku hotelů jsme se dostali k našemu hotelu. Z celého letadla Čechů, kteří s námi letěli, jsme zde vystoupili jen já s Barčou a jedna paní středního věku se svým synem, kterou jsme již v cestě autobusem nazvali paní Stěžovatelkou. Naučil jsem se od ní, že se dá stěžovat úplně na všechno - i na to, jak to moře je slanější než kdekoliv jinde a z toho důvodu je to tu špatné
Na první polovinu dovolené jsme dostali větší pokoj s obrovskou terasou a ještě jedním balkónkem. V druhé polovině jsme se přestěhovali do menšího pokojíčku, ale o to útulnějšího. Kvalita byla přesně taková, jakou jsem čekal - žádný přepych, ale udržovali zde vše v čistotě (fotky z katalogu CK přesně odpovídaly skutečnosti). K jídlu jsme si objednali formu all inclusive a to především kvůli neomezené konzumaci nealkoholických a především alkoholických nápojů Jejich pivo Mythos mi začalo docela brzo chutnat Snídaně byly poměrně skromné a stereotypní, obědy fajn a večeře stály za to, jelikož Řekové na Krétě dávají největší důraz právě na večeři. U žadné večeře nesměly chybět skvělé tzatziki.
U hotelu byl menší bazén, kde ustavičně vylehávala většina hostů. Na bazénu byl nejlepší bar, který nám každý večer poskytoval sympatické útočiště. Pláž byla cca. 600 metrů od hotelu. Pláže byly oblázčité, ale pokud člověk hledal, našel i písčité části. V jiných částech Kréty se však dají najít opravdu krásné písčité pláže.
Druhý den nás přijela navštívit krásná delegátka, které si všichni Čechové postěžovali, jak je to tu špatné (trošku jsem nevěřícně koukal). Ovšem přišla s nabídkou zájezdů po ostrově. Neváhali jsme a vybrali jsme si poznávací zájezd přes vnitrozemí až na jižní pláže k Lybijskému moři (cena 45 EUR na osobu bez vstupů do památek). Další ráno jsme po sedmé vyrazili a navrátili se zpět po devaté večerní. Zastavili jsme se v Gortysu - bývalé římské město a řadu let hlavní město tohoto ostrova. Po další zastávce v nějakém pravoslavném klášteře, jehož jméno si již nepamatuji, jsme navštívili Festos, což je druhý nejznámější palác na Krétě (hned po Knossu). V úmorném vedru jsme toho měli již plné zuby a byli jsme rádi, když jsme si dali delší zastávku v jihokrétském městě Matala, kde se nachází asi nejznámnější krétská pláž. Pláž je známa i svými jeskyňkami, kde přebývali svého času hippies včetně slavného Boba Dylana. V Matale jsem se konečně dostal k populárnímu gyrosu v pita chlebu (za 2,5 EUR) a proslulému řeckému jogurtu s medem, který je skutečně vynikající. Návrat na hotel přes úžasné pohoří už nebylo tak pěkné. Autobusák, který uměl anglicky tak akorát slovo ‘Bye’, nás vysadil v jiném městě než měl, což jsme zjistili asi po dvou hodinách chození a hledání. Situaci jsme vyřešili pomocí místní taxi služby. No aspoň, že jsme stihli ještě večeři 
Po čase jsme se tomu zasmáli…
Zbývající dny jsme trávili vesměs na pláži, v sousedním městě. Na každém roku je možné si půjčit auto (od 40 EUR na den), ale k tomu jsme se nakonec nedostali. Ve větším počtu lidí by bylo asi dobré si ho půjčit na delší dobu a procestovat Krétu skrz na skrz. K vidění je toho docela dost. Můj hlavní účel dovolené však bylo odpočívat od práce. Odpočatě jsem se začal cítit někdy ve středu a to už se blížil konec. No uteklo to jako voda 
V Praze nás přivítalo nevlídné počasí - po slunečném klimatu, kde největší zima představovalo 33°C na teploměru, na nás čekalo deštivých 13°C. Libílo se mi, odpočinul jsem si a konečně jsem smazal jeden z mých handicapů - zaplaval jsem si v moři A klidně bych jel hned znova…
Recent Comments