Prvak.cz

Po dlouhé době se mi podařilo dorazit z práce v rozumném čase. Asi bych se měl nad sebou zamyslet, aby se ze mě nestal druhý workoholik Zdenda. Ideální pracovní stav je někde mezi ním a Křakem, tedy být v práci standardně osm hodin.

No a člověk, který je pořád v práci, potřebuje doma někdy nějaké odreagování. Na mini festiválku v Řevnicích, který patřil k pěkným akcím letošního léta včetně cestovatelské záchvatu pana Křaka do Krče, jsem si šáhl na herní konzoli PLAYSTATION3. A bylo jasno. Nějaký čas jsem se snažil své pokušení k tomuto přístroji překonat, ale nakonec jsem neodolal

Nyní mám doma konzoli, která umí daleko víc, než jsem čekal. Ale nejdříve ke hlavní vlastnosti - hry. Zakoupil jsem si časem celkem tři herní disky - GTA4, FIFA09 a MetalGearSolid4. Nikdy jsem nepatřil k herním závislákům a gamesy mě nechávaly relativně chladným (až na vyjímky typu Bombermana či CS), ale taková FIFA09 je úplně úžasná. Když pominu grafické zpracování ve vysokém rozlišení, možnost stahovat aktuální data o hráčích a týmech ze serveru, tak hratelnost s českým dabingem redaktorů ČT určitě zaujme každého. Jediné, na co je potřeba si zvyknout, je ovládání. Ale časem to snad půjde…

A další vlastnosti, které podpořily můj nákup? Možnost přehrávat filmové BR disky (obyčejné BR přehrávače jsou pořád drahé oproti této krabičce), možnost připojení externího disku a přehrávání hudby či filmů. Dále je možné si zasurfovat na internetu v nainstalovaném prohlížeči. Tedy za cca. 10 000 Kč jsem si koupil multimediální centrum, které umí téměř vše, co k relaxaci po práci potřebuji Samozřejmě, že to má i své mouchy např. diakritika v internetovém prohlížeči, titulky u DivX či Xvid filmů, ale to vzhledem k mé sbírce filmů na DVD zase nehraje takovou roli.

Musím, ale na něco upozornit !!! Zdá se mi, že je to návykové. Tak uvidíme, až si přijdete zahrát

Přece jen jsem v “nové” práci už skoro rok a žádnou pořádnou dovolenou jsem ještě neměl, když pominu jednodenní lečebná volna Rozhodl jsem společně s Barčou, že tedy vyrazíme na týdenní dovolenou na některý z malých řeckých ostrovů. Že skončíme na tom největším řeckém ostrově - Krétě, jsme opravdu nepočítali. Ono v last minutových nabídkách toho už pár dnů před našim plánovaným odletem k výběru mnoho nebylo. Nakonec jsem byl tedy rád, že jsem našel a zarezervoval čtyřhvězdičkový hotel na Krétě přes CK Fischer. O to větší zklamání bylo pár hodin po tomto činu, když mi volala operátorka z call centra, že se vyskytla chyba v jejich rezervačním systému, která se stává jednou za nevím kolik let, a že hotel, který jsem si původně objednal již vlastně volný není. No a co teď? Peníze jsem již cestovce poslal a tedy mi nezbývalo nic jiného než si vybrat od této CK nějaký jiný zájezd. Nakonec po dlouhém váhání a slevě ze strany Fischeru jsem přikývl na nabídku do jiného hotelu, který se mi ale podle fotek vůbec nezamlouval (především ve srovnání s hotelem předešlým). Přes další menší zádrhely se nám podařilo v druhý den pekingské olympiády odletět (na letišti jsem sledoval zisk naší první medaile na OH).

Na Krétě v hlavním městě Iraklion (Heraklion) nás přivítalo velmi teplé a slunečné počasí. Po vyzvednutí zavazadel a hodinové cestě autobusem přes řádku hotelů jsme se dostali k našemu hotelu. Z celého letadla Čechů, kteří s námi letěli, jsme zde vystoupili jen já s Barčou a jedna paní středního věku se svým synem, kterou jsme již v cestě autobusem nazvali paní Stěžovatelkou. Naučil jsem se od ní, že se dá stěžovat úplně na všechno - i na to, jak to moře je slanější než kdekoliv jinde a z toho důvodu je to tu špatné

Na první polovinu dovolené jsme dostali větší pokoj s obrovskou terasou a ještě jedním balkónkem. V druhé polovině jsme se přestěhovali do menšího pokojíčku, ale o to útulnějšího. Kvalita byla přesně taková, jakou jsem čekal - žádný přepych, ale udržovali zde vše v čistotě (fotky z katalogu CK přesně odpovídaly skutečnosti). K jídlu jsme si objednali formu all inclusive a to především kvůli neomezené konzumaci nealkoholických a především alkoholických nápojů Jejich pivo Mythos mi začalo docela brzo chutnat Snídaně byly poměrně skromné a stereotypní, obědy fajn a večeře stály za to, jelikož Řekové na Krétě dávají největší důraz právě na večeři. U žadné večeře nesměly chybět skvělé tzatziki.

U hotelu byl menší bazén, kde ustavičně vylehávala většina hostů. Na bazénu byl nejlepší bar, který nám každý večer poskytoval sympatické útočiště. Pláž byla cca. 600 metrů od hotelu. Pláže byly oblázčité, ale pokud člověk hledal, našel i písčité části. V jiných částech Kréty se však dají najít opravdu krásné písčité pláže.

Druhý den nás přijela navštívit krásná delegátka, které si všichni Čechové postěžovali, jak je to tu špatné (trošku jsem nevěřícně koukal). Ovšem přišla s nabídkou zájezdů po ostrově. Neváhali jsme a vybrali jsme si poznávací zájezd přes vnitrozemí až na jižní pláže k Lybijskému moři (cena 45 EUR na osobu bez vstupů do památek). Další ráno jsme po sedmé vyrazili a navrátili se zpět po devaté večerní. Zastavili jsme se v Gortysu - bývalé římské město a řadu let hlavní město tohoto ostrova. Po další zastávce v nějakém pravoslavném klášteře, jehož jméno si již nepamatuji, jsme navštívili Festos, což je druhý nejznámější palác na Krétě (hned po Knossu). V úmorném vedru jsme toho měli již plné zuby a byli jsme rádi, když jsme si dali delší zastávku v jihokrétském městě Matala, kde se nachází asi nejznámnější krétská pláž. Pláž je známa i svými jeskyňkami, kde přebývali svého času hippies včetně slavného Boba Dylana. V Matale jsem se konečně dostal k populárnímu gyrosu v pita chlebu (za 2,5 EUR) a proslulému řeckému jogurtu s medem, který je skutečně vynikající. Návrat na hotel přes úžasné pohoří už nebylo tak pěkné. Autobusák, který uměl anglicky tak akorát slovo ‘Bye’, nás vysadil v jiném městě než měl, což jsme zjistili asi po dvou hodinách chození a hledání. Situaci jsme vyřešili pomocí místní taxi služby. No aspoň, že jsme stihli ještě večeři Po čase jsme se tomu zasmáli…

Zbývající dny jsme trávili vesměs na pláži, v sousedním městě. Na každém roku je možné si půjčit auto (od 40 EUR na den), ale k tomu jsme se nakonec nedostali. Ve větším počtu lidí by bylo asi dobré si ho půjčit na delší dobu a procestovat Krétu skrz na skrz. K vidění je toho docela dost. Můj hlavní účel dovolené však bylo odpočívat od práce. Odpočatě jsem se začal cítit někdy ve středu a to už se blížil konec. No uteklo to jako voda

V Praze nás přivítalo nevlídné počasí - po slunečném klimatu, kde největší zima představovalo 33°C na teploměru, na nás čekalo deštivých 13°C. Libílo se mi, odpočinul jsem si a konečně jsem smazal jeden z mých handicapů - zaplaval jsem si v moři A klidně bych jel hned znova…

Dnes je to týden, co řekl náš kamarád Vrbko v dejvickém husitsko-bratrském kostele ono velké ANO své nové manželce Kačce. Pro ty, co se obřadu a následné oslavy nezúčastnili (třeba se museli učit a neudělali si ani jednu hodinu čas, odjeli si na hory či museli tvrdě pracovat) nebo si chtějí oživit vzpomínky, přikládám stručnou fotodokumentaci o sobotním dění.

Vše začalo samozřejmě obřadem a příchodem budoucích novomanželů.

Po nějakých těch slovech si nakonec dali polibek a bylo vše uvařeno

Následovali gratulace všech zúčastněných a průchod valem z kostela.

A jelikož rýže není ještě moc drahá, tak se nepochopitelně před kostelem házela po novomanželech.

V tomto momentě jsme se rozešli, novomanželé absolvovali oběd s rodinou a my zase oběd v Brusce. Po několika hodinách jsme se vrátili do kostela, kde v suterénu tohoto areálu byl sympatický malý sál, kde se odehrála manželská party. A na nic se moc nečekalo, a začalo se tančit…

… a pil se kvalitní jindřichohradecký rum…

… a jedlo se zajímavé jídlo…

… a manželé si v nové roli poprvé zatančili…

… a nechyběly i tradiční akty jako je krájení dorty (dortu)…

… a únos nevěsty, která se úspěšně našla ve vedlejší restauraci…

… a nakonec i osudové házení kyticí.

Je důležité, že novomanžel byl šťastný

No a jak to všechno skončilo? Pro nás takto…

Ufff…. téměř 14 dní jsem byl bez svého notebooku a konečně dnes ho mám zpět. Musím říct, že mi to přineslo mnoho komplikací a to především těch pracovních. Naštěstí mám hodné kamarády a jeden z nich mi notebook půjčil. Je pravda, že strašný Acer, který váží asi milion kilo, a navíc se šílenou klávesnicí, ale lepší než bodnutí drátem do oka. S reklamačním procesem HP jsem nesmírně spokojen a po této zkušenosti si příští notebook koupím zase od této společnosti. A z čeho pramení tato spokojenost? Servisní středisko 5 min. od práce, žádné fronty, vynikající přístup k zákazníkovi, kde například ochotně zjistili (bez doložení faktury), zda je PC v záruce, 14 denní servis, oprava i jiné věci než byla reklamována, zprovoznili modrý zub a ještě k tomu mi vyčistili komplet celý notebook. Myslím, že si každý může udělat obrázek a srovnat to s ostatními firmami. Ale je pravda, že člověk to názor…

A když nebylo na čem pracovat, hledali se jiné společenské aktivity. Kromě těch tradičních jsem si zahrál několikrát zápas v šipkách, ve kterých jsem fakt brutálně pohořel. Lepší už to bylo s bowlingem, kde se mi na mé poměry docela dařilo. Poprvé a pak i podruhé jsem byl poražen v Puerte Ricu, ale ta hra mě i přesto neskutečně baví. V hanspaulce (zimní turnaj) jsme porazili dámsko-pánský tým neskutečným rozdílem 18:0 a k tomuto vysokému výsledku jsem přispěl vychytanou nulou Takže když to shrnu, střídaly se úspěchy s neúspěchy.
A k tomu všemu se z čista jasna připletla oslava mých narozenin. V hojném počtu (ale musím se zmínit o dvou až třech černých ovcí, které se nedostavily) jsme se sešli na Kovárně, kde jsme prodiskutovali vše, co se dalo. No a po rozlučce na baru s “nepokračujícími” pařmeny jsme vyrazili do tradičního klubového prostředí. Tam jsme se, aspoň doufám, všichni pořádně pobavili. Některým to dokonce nestačilo a chtěli jít ráno ještě do nonstopáče (nebo nechtěli).

Ještě se sluší všem poděkovat za pěkné dary a doufám, že se za rok na dalších oslavách znovu potkáme

Jako každý rok i ten loňský se musí stylově zakončit. Po několika silvestrech na Moravě v chatičce u Toma, minuloroční oslavě na kolejích následovala cesta do neznáma - do Zdešova. Je to malá valebná vesnička u Jindřichova Hradce obklopená lesy a s neuvěřitelným klidem.

Do Zdešova jsme vycestovali již v sobotu po poledni. Ještě jsme se museli zastavit v Letňanech, kde jsem si koupil Puerto Rico. Kdo nezná, měl by poznat. Bez pochyby se jedná o jednu z nejkvalitnějších deskových her, která minimalizuje náhodu (vlastně jediná náhodná část hry je rozhodnutí o tom, kdo bude ve hře začínat) a nabízí velké množství výherních strategií. Za poznání této hry děkuji Sošanovi, který ji mě naučil tak, že mě doposud nikdo neporazil (včetně mého učitele) - jednou jsem sice remizoval a na nějaký nesmyslný “los” jsem prý prohrál :D.

Navíc ke hře jsem dostal další stolní hru Carcassonne zdarma. Tu jsme si během silvestrovských oslav zahráli jen jednou. Nebyl zájem ji hrát a ani se nedivím, ostatní totiž Puerte Rico také chytlo.

Každopádně v sobotu jsme přes zastávku v Jindřichově Hradce dorazili v pořádku do Zdešova. Přivítal nás farmářsko-myslivecký domek, kde část prošla pěknou rekonstrukcí. No po usazení v domě jsme začali pomalu popíjet, hrát hry a to jak stolní, tak i dveřové (šipky). Když to trochu přeženu, následující tři dny to probíhalo stejně. Tedy až na nějaké vyjímky - Macháček Křak, lední hokej na místním rybníku či návštěva historického centra Jindřichova Hradce. Hned první den navíc začalo sněžit a krajina tak dostala konečně i zimní ráz.

Je pravda, že každá ze stolních her vyvolávala silné emoce - u Scrabblu se to dá předpokládat, jelikož se s podobným problémem setkáváme již několik let (vzpomeňte na ukrajinskou míru žuk) a stejně tak i u Bangu. Ale že to bude i u Macháčka, kde se hází jen kostkami a jejich počet není moc velký, to je skoro k neuvěření

Těchto pár dnů jsme se moc nevyspal, ale to k oslavě nového roku asi patří. Moc silvestr obecně nemusím, protože je to dopředu dlouho naplánovaná akce a všichni mají nepsanou povinnost se bavit. Ale tentokrát mi nevadil, bavil jsem se i přesto, že v šipkách mě, Mistra Tří Vesmírů, porážela každá druhá sračka

Všem, kterým jsem nepopřál do nového roku, přeji vše nej do roku 2008. Ať je lepší než ten minulý, protože vždy může být lépe !

Dnes si uživám zasloužené jednodenní dovolené po včerejším předvánočním večírku v mém oblíbeném klubu. Když vlastně přemýšlím, je to první dovolená po nástupu do nové práce. To bych měl nějak oslavit
Každopádně mám tedy chvíli času vám všem popřát šťastné a veselé vánoční svátky a bohatého Ježíška !!! A také dobré štědrovečerní jídlo - osobně se jako vždy nejvíc těším na řízeček s vynikajícím domácím bramborovým salátem od táty. Do nového roku si s většinou popřeji osobně v nějaké sympatické díře u Jindřichova Hradce, všem ostatním tedy přeji i sílu do dalšího kalendářního roku, zdraví, štěstí, lásku a vlastně všechno.

Třeba si mezi svátkama udělám čas na zbilancovaní uplynulého roku a podělím se o něj. Byl to totiž pestrý rok, alespoň pro mě…

Jem člověk, který nesnáší pár věcí. Někteří by možná řekli, že jich mám opravdu hodně a ne “pár”. V žebříčku jídel je to kokos, ryby a filé. V žebříčku vlastností je to nedochvilnost. A v žebříčku marketů je to určitě ALBERT!!!

Před časem, co jsem se stěhoval do nového pronájmu v severní části Prahy, se nedalo nevšimnout toho žluto-modrého obchodu poblíž mého budoucího bydliště. No ale co, říkal jsem si, třeba to nebude tak strašný, jako na Hostivaři, Invalidovně, Kobylisích či kdekoliv jinde. Abych zase nehanil, tak třeba pod Kotvou se mi asi dvakrát nakupovalo dobře.

A po třech návštěvách bohnického Alberta můžu s klidem říct, že nebude. Musím totiž konstatovat, že je opravdu ale opravdu (citace pana prezidenta) nejhorší ze všech. A důvody - nevím, kde začít. Personál, který kouří před vstupem do obchodu a málem vás nepustí dovnitř. Personál, který uvnitř obchodu nenajdete. Za uzeninou (spíše u pultu s cedulkou uzenina) nikdo nestojí, u pečiva nikdo nestojí. Takže když tak přemýšlím, musí tam pracovat v jeden okamžik pouze dva lidé - šéf(ka) pobočky a jedna (či jeden) pokladní. Musím ale uznat, že náklady se musí minimalizovat. Navíc když skupina Ahold je ve ztrátě, z čehož mám škodolibou radost. Pár let a třeba se rozhodne tento řetězec s touto zemí skoncovat.

No proč jsem začal psát dneska zrovna o albertském obchodě. Jelikož jsem jel jiným autobusem než obvykle, nemohl jsem vystoupit u mé oblíbené oderské Delvity (Billy), ale zašel jsem do obchodu, o kterém jsem asi před měsícem řekl, že už do něj nevkročím. A vím, proč existuje přísloví o vkročení do řeky. Od vstupu do výstupu z obchodu uplynulo 35 min. To musel být asi velký nákup, řeknete si. Ale posuďte sami (citace cimrmanů) - dvě housky (ale velké) a 10 dkg vysočiny. Takže kde jsem mohl strávit tolik času? Vysočinu jsem si nekrájel, housky nepekl. Ba dokonce naopak - vysočina - to byl jediný trvanlivý salám u pultu s uzeninami, takže jsem dlouho nevybíral. A dvě housky jsem si vybral z posledních tří housek. Ještě tam ležely kvalitní rohlíky s kaiserkama, kterými bych zabil i slona.

Odhadem šest pokladen - fungují dvě. Počet lidí u pokladen převyšující číslo dvacet. A jakým tempem pracuje obsluha? Jedna pokladní čeká až někdo dojde z pečiva na pokladnu něco ocenit. To samozřejmě trvá nějaký čas, protože slečna je někde zašitá a nebo je velmi pomalá. Ale na druhou stranu když dorazí, vidím poprvé v obchodě čtyři zaměstnance. O rychlost pokladní… brr….. škoda mluvit. Pokřikování mezi pokladními o čemkoliv na mě působí taky skvěle.

Vím, že jsem asi silně zaujat proti tomuto řetězci, ale něco ten negativismus muselo vyvolat. Alberte v Bohnicích  - Never Moore (citace mé češtinářky z gymplu). Neveřil jsem, že může být horší obchod pro zákazníka než Delvita na Florenci. Ale je…

V práci se občas najde chvíle času na přečtení nějakých zpravodajských serverů. A musím říct, že občas dozvím velmi zajímavé věci

Jak asi všichni víte, vše se kolem nás zdražuje a nevyhne se to ani máslu. Člověk si tak jede ráno metrem, čte si Hospodářky, kde píší jenom pravdu, a dozvídá se toto : Cena másla se zřejmě zvedne k padesátikoruně . Přijedu do práce, pustím si noťas, naťukám do nechutného IE písmenka idnes.cz a u snídaně se dovím toto: Madeta razantně zdraží máslo, může stát přes 60 Kč. Stejná pravda se dá interpretovat dvakrát, jak se to komu hodí. Nic zvláštního, všichni to známe z našich hospodských hádek. Ale že existují dokonce tři pravdy, to jsem se dozvěděl hned v zápětí Otevřu si Novinky.cz a tam na hlavní straně - překvapivě - informace o másle: Čtvrtka másla bude stát až 70 korun, hrozí šéf Madety. Musím uznat, pobavilo mě to Škoda, že nemám TV a nekoukal jsem na jednotlivé zprávy. Zajímalo by mě, kdo si jakou pravdu vybral.

Pár dnů na to jsem narazil na eukaryotickém polygonu na odkaz. A tam jsem zavzpomínal na pěkné iDnesovské časy. Dám vám takovou otázku: “Víte, o kterém fotbalistovi se psalo každý den a přitom téměř nehrál?”. Asi odpověď znáte, ale pro osvežení paměti přikládám odkaz. Jak poznamenal Vrbko - to bejvávaly časy Každopádně smekám pod uživatelem mugarel, že si dal takovou práci…

A třetí věc, která mě zaujala, ale koukám, že server iDnes mě předběhl o pár hodin. Škoda… Že bude DPP zdražovat, jste asi také zaregistrovali. Když jsme v práci společně s kolegou sledovali nový ceník, málem jsme nevěřili vlastním očím. Cena za 24 hod. jízdenku - 100 Kč, cena za třídenní jízdenku 330 Kč. To myslím nepotřebuje další komentář a zde si DPP může říkat, co chce. Každopádně s člověkem, co navrhoval (neopovažuji napsat slovo počítal) ceny, bych se rád jednou setkal. Zajímalo by mě totiž, jaký plat za takovou práci bere

Dneska se mi podařilo udělat trochu času, i když za to může vlastně Křak, který mě nalákal přes celou Prahu do Letňan do hospody a když jsem tam po hodině a pár minut dojel, tak jsem se dozvěděl, že vlastně nikdo nikam nejde. No aspoň se neopiji, trochu si odpočinu a kouknu konečně na nějaký film. Kdybych si přečetl maily, tak jsem dnes mohl sedět v kině na Hvězdném prachu. Nepodařilo se…

Myslím, že před několika týdny jsem se pousmíval nad výkonem Slavii, která dostal sedm gólů na londýnském stadionu. Ale té se to stalo jednou, ale nám hned třikrát a ještě k tomu za sebou. Nejprve 7:1 na Tempu, poté 7:3 na Strahovské a v neposlední řadě 7:2 a opět na Tempu. První debakl posuzovat nemohu, ten druhý bych raději nekomentoval a třetí - s tím se moc dělat nedalo. Divácká kulisa, která byla čtyřčlenná, byla totiž stejně početná jako kvantita hráčů v poli. Výsledkově jsem si trochu spravili chuť včera na Strahově, ale herně to bylo téměř na zvracení. Ve druhém poločase jsem se nedostali vůbec do hry, nepodrželi míč, soupeř nás jasně přehrával a můžeme být rádi, že nebyli schopni vstřelit víc gólů než dva a to nám stačilo k zisku jednoho bodu.

No a sednout si po zápase na pivo, to už je taky sváteční událost Asi stárneme a připravujeme se na budoucí rodinný život. Budu se muset nad sebou zamyslet a také změnit svůj život…

Jsem se dostal na chvíli ke svému počítači. Zrovna jsem dojedl, popíjím v pohodlí mého měsíc starého bydlení červené víno. Jediné, co mi trošku kazí náladu je přenos na Radiožurnálu. Ano, poslouchám komentář z Letné, kde Sparta hraje další ze svých velmi povedených utkání. Ale aspoň dali po dlouhé době gól, to se Slavii 07 v Londýně nepodařilo.

No a co se událo za těch pár dnů. Odehráli jsme dvě utkání na hanspaulce, kde jsme se nejprve utkali ze starým známým Interem Ohradní, týden poté s nějakým Jožinem z Bažin. (Komentář z Radiožurnálu - 1:2 - nic překvapivého, aspoň s tím Bílkem už něco udělají, ale zase kdo by šel trénovat na Letnou ty nacistické nácky a bouchače kamer). Stačil jsem se stavit dvakrát na Strahovské a třikrát na Hvězdě.

První zápas byl takový nemastný neslaný. Soupeř na své poměry hrál velmi špatně, my jsme výkonem také moc neoslňovali, ale k vítězství to stačilo. A to byl tým z první příčky naší skupiny. Tímto komentářem ohodnotil utkání rozhodčí : Hosté vycházeli ze zabezpečené obrany a dlouho drželi nejtěsnější vedení. Inter se přece jen ve druhém poločase dočkal vyrovnání, ale v závěru opět Alkohol strhl vítězství na svou stranu. Nic neříkající komentář říká, že zápas byl strašnej - jinak by napsal něco jiného Po zápase následoval tradiční program - pivko, oběd u Kozla, rozebírání o tom, jak kdo píchá (případné dotazy k tomuto tématu odpoví notorický Diplomkář), přesun na Podkováně a Rohozce a tadaaa na Hvězdu (cesta autem patřila k těm dobrodružnějším). No a v šest ráno jsem byl doma jak na koni. Jen ta cesta domů byla chladná, dlouhá a ospalá. Hvězdou na Hvězdě byl Křak, který protančil celý večer (nemyslím tradiční jeho tanec, ale opravdu tanec) s nějakou Alicí (dokonce si “vzal” i telefonní číslo). No on Křak byl hvězdou i další sobotu, ale k tomu později…

V pondělí nás Tomáš doslova přinutil navštívit Medik párty. Já jel autem - tzn. že Křak, Tom a jeho spolubydla měli zajištěný bezproblémový odvoz domů a mě to také příliš nevadilo. Dal jsem si svá čtyři pita a sledoval jsem okolní dění. Především jeden vykroucený krk, jednu namoženou ruku ze zvedání půllitrů… Když přišel Notorik Oňďo, vzalo velmi rychle za své Tomášovo tvrzení o nepití a brzkém návratu domů. Pro jeho štěstí jsem tam byl ale já, a včas jsem ho vytáhl z parketu do auta a zachránil tak alespoň to druhé tvrzení. V jednu jsem už ležel doma v posteli a ráno v 6:40 jsem bez problému vstal. Jak tomu bylo na kolejích, to nevim…

Mezi zápasy na hanspaulce, jsme se ve čtvrtek slezli na Strahově k druhému utkání na Strahovské ligy. Po prvním zápase s jasným vítězstvím nás čekal Vidlákovy puchy. Zápas to byl o dost vyrovnanější, ale i tak jsme slavili druhý tříbodový zisk za sebou. Zápas rozhodl nekompromisní penaltou pod břevno Tomáš, který takto zkompletoval hattrick a ještě stihl zápas tradičně decentně okořenit.

Druhý víkend začal páteční KKP hospodou na Vinohradech a následně na Kovárně, kde po zavření hospody KK nechtěli jít se mnou pařit a místo toho se odebrali na benzinku, jeden K koupil velkou Havanu s pleskačkou rumu a odebrali se na kolej si popovídat. Nakonec jsem byl rád v sobotu ráno, že se mnou nikdo nechtěl jít pařit. Bůhví jak by to skončilo…

V sobotu po obědě následovala cesta do Běchovic, kde nás čekal další zápas. Areál v Běchovicích je pěkný, ale ta dálka je hrozná. Na zápas nás dorazil sedm - to je poslední dobou tradiční počet. Jakmile nás spatřil soupeř, který postával značnou dobu před začátkem našeho zápasu u hřiště, okomentoval to poznámkou “Jsou mladí, ale vypadají nefotbalově.”. K nefotbalovosti přispěl i náš super nafoukaný míč, takže rozcvičení před zápasem patřilo k těm z fotbalových příruček.

Jožin měl jednoho velmi zdatného útočníka, na kterého se celý tým snažil hrát. V prvním poločase jsme prohrávali 1:0, po přestávce se nám podařilo výsledek otočit góly Kamila a Rudy. Jak ale většina z našeho týmu poznamenala k druhému gólu - “Byl to vůbec gól?”. Ale co, prodloužili jsme šňůru vítězství na dva zápasy. Co by za to Sparta dala

No a teď k tomu vystoupení Křaka.

Dorazil na naše utkání po eukaryotickém utkání, kde se mu podařilo dát dva góly. Také telefonát po mé otázce “Jak jste hráli?” začal netypickou větou “No, dal jsem dva góly a vyhráli jsme X:Y”. Po zápase jsme poseděli v Běchovicích na pivu, kde jsme rozebrali bytovou problematiku České republiky. Poté jsme odešli na Palmovku na pizzu, kde si duo K&K vytvořilo velmi zajímavé pizzy, kde samozřejmě nesměly chybět feferonky a kozí rohy. No a jelikož Miki slavil své narozeniny, následoval přesun za ním do Merlina (Bělehradská - kousek od Pavláku). Restaurace interiérem mile překvapila, obsluha milá, pivo dobré a o jídlo bylo ohodnoceno taky dobře. Bylo jasné, že tento lokál musím ještě navštívit a ostatním ho doporučuji. Jelikož jsme nebyli schopni koupit dárek, Křak rozhodl, že s oslavencem půjde každý zvlášť na panáka - tedy Křak, Krysa, Maf a já. A tady to začíná…

Já jsem zůstal pouze u toho jednoho oslaveneckého panáka, ale zbytek a to především Křak pokračovali. Jenže právě zbytek pokračoval v rozumné míře, ale pan Chlastač e-e. Nějak jsem ho přestal sledovat, kecal jsem s Bořkem a Rudou, kteří dorazili za námi na pivo. V jedenáct, když jsem se s Bořou přesouval na Hvězdu (byla přece sobota), vypadal pan Chlastač už silně pod parou, jeho kravata kolem mé hlavy hovořila za své. O tom, jak dopadl, mi zkráceně líčil další den Miki a stojí to fakt za to Asi Krysa i Ládik o tom budou vědět více, že?

Ještě k Merlinovi. Zašel jsem tam s El v neděli na večeři, dal jsem si Rumpsteak (170 Kč za 300g) a byl povedený. Takže i to jídlo jsem si vyzkoušel a vřele doporučuji.

Na Strahově jsme ve středu vydřeli třetí výhru v řadě a započali jsme cestu za návratem do druhé ligy

A ještě jeden pěkný zážitek mě potkal tento týden. Nepotkal jsem sice sedm trpaslíků, neviděl jsem sedm divů světa, nekoukal jsem na Sedm samurajů a zápas se Sedmi zbabělýmama nás teprve čeká. Ale i tak ta sedmička byla docela pěkná

No nic, toď asi vše. Právě mi Křak psal, jestli prý nechci dnes na Hvězdu. Nezmar to je. Sparta prohrála - nic překvapivého. Já jdu kouknout na nějakého Cimrmana, když slavil tu čtyřicítku, a hlavně nabrat sílu na sobotní kolaudaci. Otázkou víkendu tedy bude - Kdo se stane hvězdou soboty tentokrát? (Vypsané kurzy: Křak - 1,01; na ostatní jedince kurzy nevypsány)