Prvak.cz

Ve středu jsem dostal od Krysouna zajímavý mailík, který popisuje druhý zápas letošní strahovské sezóny. S dovolením autora se tedy o tento zápis utkání podělím. Žádným způsobem jsem do něj nevstupoval a upozorňuji, že názor autora nemusí korespondovat s názorem mým

Tobě nedošla včera SMS? No a nebo došla a chceš detaily, takže už známá informace. Výsledek byl 1:1 a máme první strahovský bod! Sestava od pilířů obrany: Soša, Filda, Křak, Maf, Vrbko, Jiřín. Křak měl tendence se od začátku nasrat do útoku, ale naštěstí na to neměl fyzičku, takže pořád stál na svém rohu vápna Soupeř měl asi 2 hráče na střídání. Dopředu jsme byli upozorněni Kamilem na jednoho Vendelína, který Broukům nasázel 5 gólů svou nebezpečnou střelou.

Začátek vypadal otevřeně na obě strany, asi dva tvrdé fauly na Fildu, až jsem se divil, že do toho soupeř takhle jde. Žádná velká šance. Tak jsem šel močit s tím, že teď asi jen tak nějaký gól nepadne. No a jak tak močím, najednou jsem slyšel jóóó hlasem, který bych přiřadil Fildovi. Otáčím se močíc (nebo moče?), leč nic nevidím. Oklepu, zasunu, vyjdu zpoza rohu a koukám, jak rozehráváme na středu. Sakra! Soša prý vyhodil ne úplně šťastně, ale větší díl viny padá prý na Jiřína, který se nechal obskočit a předskočit. Kromě gólu jsem propásl ještě příchod opozdilého Vrbka. Sakra

Hrajeme zezadu zodpovědně a dopředu celkem i tlačíme. Další faul na Fildu, který svou rychlostí a drzostí dělá problémy. Navíc ve vápně a od gólmana. Prostě ho zprasil. Míč se odráží ke Křakovi, který tváří v tvář zcela prázdné bráně ……. minul. Ještě, že mu rozhodčí penaltou dává druhou šanci. Penaltu Křak nekompromisně zavěsil v úrovni gólmanova pasu (mojeho kolene) těsně vedle tyčky. 1:1. Do konce první půle zbývá asi ještě 15 minut, do konce zápasu 40 minut. Tomu, že za 40 minut už góla nedáme bych věřil. Tomu, že góla nedostaneme už ne. Ale přitom byly šance - a to dost velké - na obou stranách. První půli jsme již dohráli v klidu a bez nějakých zajímavých momentů. Filda, na kterého bylo nejvíce faulů a některé z toho neodpískané a přitom Fildovy podobné fauly byly oceněny rozhodčím vždy přímákem se slovy “Jasně oplácel”, se nasral a musel na velkou. O poločase se radíme, shodujeme se na tom, že je třeba střílet, protože gólman soupeře působil dost nejistě a balóny nepodržel. Střílet a dorážet.

Do druhé půle nastupujeme bez Fildy. Ten přibíhá vzápětí, ale bohužel se mu velká nepovedla, asi došel papír. Ve zbytku zápasu působil dosti toporně Na začátku druhé půle nám to tam dost hoří, asi jako vždycky. Do šancí se dostáváme ojediněle a většinou z brejků. Spíše bráníme. Soupeř kombinuje, má dva malé a rychlé hráče, kteří dělají veliké problémy a zmiňovaného Vendelína, který si křičí o nahrávky a střílí ze všech pozic, možná poněkud zbrkle. Soupeř zakončuje vše za vápnem a do plné obrany, i když občas to jsou nebezpečné střely a Sošan se v bráně určitě nenudí.

Z našich útočných akcí stojí za zmínku Křakův rychlý sprint 3 kroků na místě, když mu soupeř podržel trenky, což rozhodčí neviděl a neodpískal se slovy, že to soupeř dělá tak dobře, že to nevidí. Tahle jeho věta by se dala použít na více zákroků proti nám. Rozhodčí byl asi jediný, co to neviděl. Pomocní rozhodčí na druhé straně tam akorát chodí a kecají a jsou tam úplně zbyteční. Ze zkrumáží po rozích jsme nastřelili 2 břevna z dorážek. Brejk 3 na 2 zatáhl Filda ze středu do rohu, kde stál celou dobu Jiřín. Z mizerně provedeného brejku se málem stala krásná akce, kdyby jim vyšla krátká narážečka ala Slavia

Zbývá 10 minut do konce a stav je stále 1:1. Soupeř je viditelně nervózní a má pocit, že je lepší a že by měl vyhrát. Tento pocit byl samozřejmě neoprávněný Z těch 10ti minut jsme byli pod tlakem zhruba 8 minut. Nebyli jsme schopni rozehrát a podržet balón a přicházeli jsme o něj. Stále se hrálo s malýma přestávkama na naší půlce. Sošan tam několikrát výborně podržel vzadu proti tvrdým střelám i včasným výběhem proti Vendelínovi až metr za vápno (zavánělo to skluzem z naší strany, ale hrálo se dál). Další balón chytá tak, že ho mezi nohama zpomalil, ale než se míč došoural k brance, stihl ho zalehnout. Soša hraje o čas. Rozehrává zhruba za 3,97 vteřiny, občas se ušmajdne, když jde pro balón Soupeř střílí ze všech pozic. Rány jsou většinou z úhlu, což Sošan v klidu vytráží, i když už ho bolí ruce, nebo přes obránce. Naše střídačka připomíná průchoďák. Déle než 30 vteřin tam nikdo nezůstává, ale střídáme dle předpisů 2 minuty do konce. Brejk 2 na 1. Maf a Křak na obránce. Ze zadu ke Křakovi dobíhá druhý. Maf se ocitá téměř na pravém rohu vápna, střela na levou. Křak řve: “Mafe střílej, Mafe střílej!” a vypouští akci. Maf s ledovým klidem dává krásnou náhru skrz vápno, kterou likviduje před Křakem obránce soupeře. Křak byl obsazen 2ma hráči a měl k tomu asi 2 metry. Škoda. Maf bude příště určitě střílet. Soupeř rozehrává, vypichujeme balón, Jiřík si ho krásně pokryl a rýsuje se před náma velké šance. Hráč soupeře tygřím skokem s rukama napřeženýma a nehtama 5 let nestříhanýma skáče po Jiřínovi s jasným úmyslem chytit balón do ruku, nebo zprasit Jiřína. Daří se mu to druhé. Reklamace žluté karty se potkala s neúspěchem. No a po rozehře a několika málo vteřinách konec. Alkohol se raduje. Splnil postupný cíl, který si předtím v hospodě dal. První zápas: gól, druhý zápas: bod.

Jaké vlivy pomohly tomuto skóre? Podle mě jedno pivko před zápasem (Křak dvě) na uklidnění nervů a nepřítomnost konstruktivních hráčů (Prvák). Prostě jsme většinou nechali hrát soupeře hrát si a soustředili jsme se na zadek.

Začaly prázdniny. Bohužel to pro mě už neznamená dva měsíce prázdnin, ale i tak patří tato část roku k tomu nejlepšímu - teplé počasí, zahrádky, pěkná podívaná, dovolená… Předně ale začátek prázdnin již několik let patří k fotbalovému výletu do Liberce na oblíbený UGH CUP. A letos tomu nebylo jinak. Podle našich propočtů se jelo pro druhé místo - nic jiného se ani v posloupnosti umístění z předchozích ročníků nenabízelo.

Narozdíl od minulého ročníku se nevytvořila žádná sportovně založená skupinka, která by se vydala do Liberce na kole a všichni se vydali vozy v sobotu brzo ráno. Sestava byla rozdělena na dvě skupiny. Skupina A byla složená z kolaudační části Krysa, Křak, Rudo (dorazivší až z Irska), Maf a Kamil a skupina B vezla mou maličkost, kapitána Ládíka, Zdenda a všemu šoféroval Filda. Musím se ale silně ohradit k pojmenování skupin, protože i přes mé protesty se s námi pořád zacházelo jako se skupinou B a přitom jsme měli oprávněný nárok být skupinou A, jelikož jsme vezli nejdůležitější věc, bez které bych si já a snad ani nikdo z účastníků UGH CUPu nedokázal turnaj představit - bečka. Jediný Křak si letos dotáhl s sebou svou milou (čti pípu) na turnaj, ale ta byla v klidu a jen pomáhala točit pivo během zápasu. Fotbalově se turnaje nemohl zúčastnit Krysa, jemuž to záda opravdu nedovolovala. Aktivně se však účastnil společně s námi jiných aktivit

V osm jsme dorazili ke hřišti, obsadili jsme naše místečko, narazili bečku a turnaj mohl začít. Jako obhájci titulu jsme měli tu čest, pokud se to dá takto nazvat, zahájit turnaj na centrálním hřišti. A jako sparring partner k rozehrání turnaje nám byl přisouzen pohublý Minerův tým Žižkovská sedma. Utkání to bylo docela pohledné a když o tom přemýšlím, tak z naší strany asi nejlepší na celém turnaji. Zvítězili jsme 2:1, kde vítězný gól vstřelil svoji tradiční plašmuškou Křak - stále nedokáži pochopit, co dělal tak vpředu. Důležité vítězství, které hodně napovědělo o postupových nadějích jednotlivých týmů ve skupině (postupovaly 2 týmy z 5ti).

Po malém oddechu následovalo druhé utkání skupiny - soupeřem byla Osmašťovna Brno aneb “Jsme teplí no a co”. S růžovým soupeřem jsme se poměrně trápili, ale zvítězit se nám nakonec podařilo. Přesný výsledek si nepamatuji, ale tristní výkon rozhodčího mi v paměti zůstal - no ke spokojenosti mu evidentně stačilo málo Ale každý jsme nějaký… Já přiznávám veřejně, že jsem si žlutou kartu za odkopnutí míče zasloužil. Chyba rozhodčího byla, že mi jí nedal a to pak mělo za následek spoustu výpadů včetně různých prstních gest. Opravdu nevím, co měl jednička Kalousek s naším utkáním společného.

Třetí zápas patřil k defenzivní bitvě, kde soupeř, jehož jméno si nepamatuji, velmi dobře napadal a neumožňoval nám rozehrát. Proto jsme se téměř nedostávali do šancí. A navíc se soupeři podařilo vstřelit důležitý první gól. Nepříjemná situace, protože protihráči hrál teprve druhý zápas a mohl tak ještě promluvit do postupové situace. Naštěstí se nám podařilo vybojovat bod za remízu, kdy po pohledné akci v druhém poločase se jsem vstřelit gól - akce začala překřížením na polovině, Kamil zatáhl míč po straně a centrem mě našel před bránou, kde už nebyl problém v gól vsítit.

Poté následovala velmi dlouhá pauza - něco přes dvě hodiny, kdy jsme stačili všichni řádně ztuhnout, ale zase byl čas si dát nějaký ten vitamín B K poslednímu zápasu jsme se našoupali proti nejslabšímu týmu skupiny, který během turnaje nedokázal vstřelit gól. To se mu nepodařilo (aspoň pokud si dobře pamatuji) ani v našem vzájemném souboji a relativně s přehledem jsme zvítězili 4:0. To nám zajistilo postup do čtvrtfinále z prvního místa skupiny. První část stanoveného cíle byla za námi

Ve čtvrtfinále nám připadl soupeř, který se ve skupině B umístil na druhém místě - konkrétně pro nás velká neznámá - IV.22. Nebudu to zbytečně natahovat, zaslouženě jsme prohráli 3:1, i když jsme v utkání vedli gólem Kamila 1:0. To bylo ale z naší strany vše a fotbalová část turnaje pro nás tímto zápasem skončila. Nálada ihned po prohraném zápase napatřila k těm nejlepším, ale po nějakých těch pivech se pomalu zapomnělo. Drželi jsme se hesla, když jsme nevyhráli na hřišti, vyhrajeme aspoň v zákulisí To mělo za následek popíjení piva před blokem F s hudebním doprovodem (nezapomenutelná hymna letošního roku Trenky dolů), návštěva místní dlouhovařící (tentokrát se čekalo na pizzu snad dvě hoďky, ne?) pizzerky a finišování v proslulém Zanzibaru, kterého se poprvé dožil i Křak a o kterém to moc psát raději ani nebudu

I když jsme si v neděli z Liberce neodvezli žádný větší úspěch, asi na něj nezapomeneme a alespoň já se už teď těším na příští ročník. Ale příští rok si musím vzít v pondělí dovolenou, abych se z toho výletu na sever Čech stačil trochu vzpamatovat

No možná podle názvu to vypadá, že bych se rád podělil o zážitky z nějaké party v jednom pražském klubíku, ale není tomu tak - a zrovna mě napadá, že už jsem tam docela dlouho nebyl. Asi se tam nějaký blízký víkend před zápasem podívám, abych naladil formu - prý mi to jde pak o něco lépe na hřišti, ale nesmí se to přepísknout, to bych pak dostal těžkou slovní sodu od Pešu

A co se událo? Začala nám Strahovská liga. Zde jsme až do včerejšího zápasu neprohráli a i přesto stále nemáme zajištěn postup do play-off, kde bych si rád zahrál (a asi nejen já). Ambice na postup do první ligy nejsou, co si budeme namlouvat, ale zahrát si proti kvalitním soupeřům a shodit nějaké to kilo (mě se to netýká - žiju totiž zdravým životem), proč ne… Jeden poznatek z letošní sezóny, na kterém jsme se s některými hráči z kádru shodli, je ten, že kvalita soupeřů ve naší druholigové skupině je rapidně nižší než loni ve třetí lize. Škoda, že jsme toho nedokázali využít - řekl bych, že jsme potkali jednoho kvalitního soupeře a po taktickém výkonu jsme utrpěli (vydřeli) remízu 3:3. Bohužel se nám velmi zúžil kádr a pravidelně nastupujeme na zápas bez střídání nebo s jedním na lavičce (což si ale já osobně myslím, že je ideální situace - přiznávám, že je to minoritní názor v týmu) - je to ironie, když si vzpomenu na situaci před pár sezónami. No snad se nám vyvede poslední zápas základní skupiny a ještě si další tři zápasy zahrajeme.

Za sebou máme i tři zápasy hanspaulské ligy. Vypadá to, že budeme zuby nechty bojovat o udržení ve čtvrté lize a také s docházkou. Uvidíme už v sobotu…

Před 14 dny jsem si byl zahrát paintball a musím říct, že jsem se velmi kvalitně bavil. Hrálo se v Praze ve Vysočanech (http://www.prague-indoor-paintball.com) ve starší budově kousek za novým hotelem Clarion. Zúčastnilo se nás, pokud dobře počítám, 17 a chvílemi to bylo dobré maso - především pak závěrečný fight (fleky po zásazích na těle jsou stále zřetelně vidět). A musím se přiznat, že před první hrou jsem byl nervóznější než před jakoukoliv zkouškou na fakultě. Dobrá adrenalinová zábava, kterou si určitě zopakuji (takže se pomalu hlašte, abych vás mohl rozstřílet - FOLLOW ME !!! ROGER THAT !)

Nesmím opomenout nějakou tu návštěvu restaurace - kromě klasik jako je Escobaros (kde jsme toho naposled moc nesnědli, ale nebylo to kvalitou jídla), Pod Slavínem (kde jsem se doslova přežral z předkrmu), Pawlovnia nebo Kabinet, jsem se stavil na jídlo na Palackém náměstí ve Fresto Venco a jejich rizoto mě fakt dostalo Ještě se tam kouknu…

A další má “vášeň” - filmy. Těch jsem, vzhledem k mé časové zaneprázdněnosti, viděla docela dost v posledních týdnech. Konečně jsem si udělal čas na Stardust, který jsem před vánočními svátky loni nestihl, a úžasný zážitek - opravdu skvělý film (nedávno vyšel na DVD - musím co nejrychleji koupit). Obdobně mohu mluvit o Husté mlze (The Mist) - tady už se asi ale neshodnu nad kvalitou v tak velké míře s ostatními jako u Hvězdného prachu. K mé nelibosti naši distributoři nejprve odložili českou premiéru z března na duben a poté jí raději zrušili úplně - škoda mluvit. Na druhou stranu z ekonomického hlediska je chápu, jsou filmy, které vydělávají určitě víc - vivat Kameňák VII

Když se ještě vrátím k DVD, před pár dny jsem počítal mou sbírku DVD a napočítal jsem číslo 284. Tedy to je číslo, které mám doma v regálech. Tím bych rád veřejně apeloval na kamarády, co mají něco půjčeno, aby mi aspoň oznámili, co mají půjčeno, protože v tom mám na své poměry docela bordel…

Nic jdou kouknout na nějaký film, protože pracovat se mi nechce. Ještě jsem si závěrem vzpomněl, že se narodil malý Vrbko. Matějovi tedy přeji všechno nej a především dlouhý a šťastný život ! A Krysoune, včera si mě naštval, protože dokud jsem TyTN II nedržel v ruce, odolával jsem - teď to bude boj Stejně jako s psáním diplomky - ale to už jinde jsem, to je jiná vesnice…

V neděli jsme se sešli k poslednímu utkání základní skupiny tzv. Zimního turnaje. Už před zápasem bylo jasné, že budeme postupovat ze základní skupiny. A co víc - dokonce z prvního místa. K utkání se tedy nastupovalo s dobrou a optimistickou náladou, navíc ke hře přálo překrásné jarní počasí. Do brány nastoupil Krysa, z FC Alkoholu jsem byl na hřišti já se Zdendou a Rudem, z Eukaryoty pak Vrbko, Miro, Peša a Michal. Takže útočně laděná sestava téměř bez obránců.

Na začátek jsem se do obrany postavil já se Zdendou, ale po několika nejistých zákrocích  jsem se pomalu přesunul do středu zálohy. Nakonec to vypadalo tak, že jsme se všichni vzájemně na pozicích točili. Góly na sebe nenechaly dlouho čekat. První branku se mi podařilo vstřelit z přímého kopu z poloviny hřiště. Střela letěla asi půl hodiny, ale gólmanovi překvapivě proklouzla mezi prsty - možná k tomu přispěl i soupeřův obránce. Naší nedůsledností v obraně jsme ale o toto vedení přišli doslova do minuty. Soupěř rozehrál a bez problémů se dostal před naše vápno a střelou o tyč nedal Krysovi v bráně šanci. Naštěstí v týmu jsou pro tento turnaj na hostování hráči z kvalitního týmu čtvrté hanspaulské ligy. Po mém důrazu ve vápně a následné střele levou nohu (k mému údivu měla směr i razanci), kterou gólman vyrazil jen před sebe, vsítil gól Zdenda. Následně se podařilo skórovat podruhé v zápase mě, když jsem opět ne příliš vydařenou střelou pokořil mezi nohami špatně chytajícího gólmana.

A opět obehraná písnička - po našem vstřeleném gólu jsme neuhlídali individuální akci po rozehrávce. Ale k našemu štěstí mířila tato střela tentokrát jen do tyče. Po otřepaném “nedáš, dostaneš” se Zdenda krásně trefil z těžkého úhlu a zvýšili jsme tak na 4:1. První poločas jsme byli lepším týmem, ale trápili nás obvyklé problémy - přesná přihrávka a chyby v obraně.  Ale k  soupeřově smůle nám do jejich brány spadla kdejaká šmudla.

Ve druhém poločase jsme již výsledek kontrolovali a podnikali jsem “rychlé” výpady s nepřesným zakončením. Jeden gól vstřelil bodlem Peša. Sice z této střely padl gól, ale bylo by dobré se naučit lepší řešení této situace, což pak bylo vidět na následných dvou akcích. Poslední gól patřil taky k těm kurióznějším, kdy házený aut zřejmě přes Mirovu teč skončil v bráně.

Utkání skončilo vítězstvím 6:2. Třetí ofenzivní festival na Pražačce se tak nekonal a to především Krysovou zásluhou, jelikož nechtěl pustit soupeři třetí gól

Skupinu jsem vyhráli s pohodlným náskokem a v šesti zápasech jsem vstřelili úctihodných 40 gólů. Tuto statistiku ale zkresluje především fakt, že jeden zápas skončil 18:0. Možná to v někom vyvolává pocit, že jsem opravdu hráli skvěle, ale můj pocit je spíš ten, že jsme měli opravdu slabou skupinu. Tím samozřejmě nechci snižovat výkon týmu, protože vyhrát šest zápasů není lehké. Především první zápas na sněhu a ledu byl opravdu těžký a také zápas s třetiligovým týmem ve třetím utkání. Nuže ukáže se v následné druhé fázi zimního turnaje… A doufám, že se pletu a měly jsme težkou skupinu a jsme tak dobří…

Původně jsem chtěl napsat něco pěkného o včerejším odpoledni a večeru, ale když jsem si vzpomněl na bowlingu, tak jsem hned změnil názor Odehrál se totiž prestižní duel mezi mužným a něžným pohlavím. A hadejte, jak to asi dopadlo… Ale asi víte, jelikož se o tomto (pro nás) potupném zápase už určitě hodně napovídalo a ještě dost napovídá. Jen bych měl zmínit jednu zásadní věc, kterou holky nechtěli uznat - vybrali si totiž lepší dráhu !!! Krysa se Sošanem a Jiříkem vám to určitě potvrdí také Po bowlingu vínko u tučnáka, milá neřvoucí společnost, “tancování” (no to je na dlouhou diskuzi, zda tomu, co předvádím, se dá říkat tancování) ve Futuru, návrat taxikem domů a ranní vstávání před osmou - to byla docela fuška, ale slib, že pomůžu Kraťasovi se stěhováním, se musel splnit…

Po mé pomoci s nábytkem jsem se přesunul na Pražačku, kde jsme od 13:45 nabídli divákům krásný zápas s mnoha góly a zvraty, které přinášeli na hřiště i tribuny emoce. Ten se prostě musel líbit. Nastoupili jsme, jak jsme se později dozvěděli, proti týmu smixovaného z třetiligového družstva hanspaulské ligy a nějakého týmu ligy veteránské. Myslím si, že jsme celkově byli lepším týmem na hrišti a soupeř tahal za kratší konec provazu. Předvedli jsme týmového ducha, bojovnost a fyzickou vybavenost - v těchto třech bodech jsme byli jednoznačně lepší. To se ukázalo především v momentech, kdy jsme prohrávali - konkrétně za stavu 0:1 a 2:3. Po mnoho letech tvrdé dřiny se do formy dostává nekompromisní obránce Filda, který soupeře zničil krásným hattrickem. Rozhodl se totiž, že soupeři vyvětrá všechny šibenice v bráně. A ještě k tomu zavelel k prvnímu obratu zápasu, kdy po jeho přihrávce, která se opravdu může chlubit přívlastkem luxusní, skóroval Jožo do odkryté brány. Jsem rád, že jsem ke gólové podívané přispěl i já. V druhém poločase, kdy se soupeř nadechoval k závěrečnému tlaku, jsem tento nádech rázně utnul. Samostatným nájezdem z poloviny hřiště jsem běžel na gólmana, nechal jsem se doběhnout obráncem, udělal mu výstavní zasekávačku (více se dozvíte v mé připravované knize “Prvákova fotbalová příručka pro pokročilé”, která brzy vyjde) a gólmanovi jsem nadělil potupné jesle. Jak se později ukázalo, tento můj gól byl gólem vítězným. Soupeř se psychicky rozsypal a již se na nic nezmohl. Naopak nám se začalo dařit a nasázeli jsme do sítě soupeře ještě dva pěkné góly. Výsledné skóre tedy zní 6:3. Stejné jako na prvním ofenzivním festivalu na Pražačce, tentokrát s vítězným pocitem. A to je přece pěkné, ne?

Předchozí odstavec berte s rezervou. Chtěl jsem si vyzkoušet, jak lze popsat zápas po “novinářsku” ala MF DNES

Poslední zápas základní skupiny máme za sebou a zaplať pánbůh vítězně. Potupnému sestupu do čtvrté ligy jsme se vyhli hned ze začátku sezóny. Takže jsme se snažili vybojovat umístění na prvních čtyřech příčkách, které zajišťují postup do play-off a tedy prodloužení sezóny minimálně o další dva zápasy. Jenže po již zmiňovaných třech výhrách z úvodu sezóny následovaly tři zápasy s opačným koncem. A rozhodnout se tedy mělo v posledním zápase základní části - buď my nebo náš soupeř, který mimochodem byl složen z několika lidí, které nějaký čas známe z pobytu na koleji.

Tradičně se nás sešlo akorát na hru tzn. 4+1. Ale na to jsme si poslední dobou zvykli. Podpořit nás přišel Rudo, který si netroufl ještě nastoupit po zranění k utkání. Hned po několika minutách jsme prohrávali 0:2, i když si myslím, že jsme soupeře k ničemu vážnějšímu nepustili. Naštěstí se tým vzchopil, do utkání nakonec nastoupil i Rudo, tím pádem jsme si mohli dovolit i někdy vystřídat. Do konce poločasu jsme stihli snížit na rozdíl jednoho gólu. Soupeř viditelně znérvozněl. Nám již stačilo “pouze” vyrovnat. To se stalo a pár minut před koncem jsem završili obrat ve skóre na konečných 3:2. V utkání tentokrát skórovala pouze eukaryotská část - Vrbko a dvakrát proměnil šanci Křak.

Základní část ukončíme na pěkném druhém místě. Předváděná hra by měla být v tabulce daleko níže. Ve všech utkání jsme dali maximálně 3 branky, takže spíše záleželo na soupeři, zda dá více jak tři góly do naší sítě. Docházka byla na velmi mizivé úrovni, ale nakonec jsme se vždy sešli v hratelném počtu. Na všech utkáních jsem byl pouze já, šest zápasů odehrál Křak a po pěti zápasech má na kontě Filda, Viki a Vrbko (všechno hráči jiných týmů než hanspalského Alkoholu). Ani na jednom utkání nebyl Jiřík a zraněný Maf. Asi byl zvolen nevhodný termín v 18 hod., ale na druhou stranu je pořád lepší než utkání od 22:00. Kdyžpak se k tomu nějak vyjádřete, ale myslím si, že když o termínu zápasu víte znatelně dopředu, tak si čas můžete udělat (aspoň někdy). To je taková malá výtka k týmu.

Dneska se mi podařilo udělat trochu času, i když za to může vlastně Křak, který mě nalákal přes celou Prahu do Letňan do hospody a když jsem tam po hodině a pár minut dojel, tak jsem se dozvěděl, že vlastně nikdo nikam nejde. No aspoň se neopiji, trochu si odpočinu a kouknu konečně na nějaký film. Kdybych si přečetl maily, tak jsem dnes mohl sedět v kině na Hvězdném prachu. Nepodařilo se…

Myslím, že před několika týdny jsem se pousmíval nad výkonem Slavii, která dostal sedm gólů na londýnském stadionu. Ale té se to stalo jednou, ale nám hned třikrát a ještě k tomu za sebou. Nejprve 7:1 na Tempu, poté 7:3 na Strahovské a v neposlední řadě 7:2 a opět na Tempu. První debakl posuzovat nemohu, ten druhý bych raději nekomentoval a třetí - s tím se moc dělat nedalo. Divácká kulisa, která byla čtyřčlenná, byla totiž stejně početná jako kvantita hráčů v poli. Výsledkově jsem si trochu spravili chuť včera na Strahově, ale herně to bylo téměř na zvracení. Ve druhém poločase jsem se nedostali vůbec do hry, nepodrželi míč, soupeř nás jasně přehrával a můžeme být rádi, že nebyli schopni vstřelit víc gólů než dva a to nám stačilo k zisku jednoho bodu.

No a sednout si po zápase na pivo, to už je taky sváteční událost Asi stárneme a připravujeme se na budoucí rodinný život. Budu se muset nad sebou zamyslet a také změnit svůj život…

Jsem se dostal na chvíli ke svému počítači. Zrovna jsem dojedl, popíjím v pohodlí mého měsíc starého bydlení červené víno. Jediné, co mi trošku kazí náladu je přenos na Radiožurnálu. Ano, poslouchám komentář z Letné, kde Sparta hraje další ze svých velmi povedených utkání. Ale aspoň dali po dlouhé době gól, to se Slavii 07 v Londýně nepodařilo.

No a co se událo za těch pár dnů. Odehráli jsme dvě utkání na hanspaulce, kde jsme se nejprve utkali ze starým známým Interem Ohradní, týden poté s nějakým Jožinem z Bažin. (Komentář z Radiožurnálu - 1:2 - nic překvapivého, aspoň s tím Bílkem už něco udělají, ale zase kdo by šel trénovat na Letnou ty nacistické nácky a bouchače kamer). Stačil jsem se stavit dvakrát na Strahovské a třikrát na Hvězdě.

První zápas byl takový nemastný neslaný. Soupeř na své poměry hrál velmi špatně, my jsme výkonem také moc neoslňovali, ale k vítězství to stačilo. A to byl tým z první příčky naší skupiny. Tímto komentářem ohodnotil utkání rozhodčí : Hosté vycházeli ze zabezpečené obrany a dlouho drželi nejtěsnější vedení. Inter se přece jen ve druhém poločase dočkal vyrovnání, ale v závěru opět Alkohol strhl vítězství na svou stranu. Nic neříkající komentář říká, že zápas byl strašnej - jinak by napsal něco jiného Po zápase následoval tradiční program - pivko, oběd u Kozla, rozebírání o tom, jak kdo píchá (případné dotazy k tomuto tématu odpoví notorický Diplomkář), přesun na Podkováně a Rohozce a tadaaa na Hvězdu (cesta autem patřila k těm dobrodružnějším). No a v šest ráno jsem byl doma jak na koni. Jen ta cesta domů byla chladná, dlouhá a ospalá. Hvězdou na Hvězdě byl Křak, který protančil celý večer (nemyslím tradiční jeho tanec, ale opravdu tanec) s nějakou Alicí (dokonce si “vzal” i telefonní číslo). No on Křak byl hvězdou i další sobotu, ale k tomu později…

V pondělí nás Tomáš doslova přinutil navštívit Medik párty. Já jel autem - tzn. že Křak, Tom a jeho spolubydla měli zajištěný bezproblémový odvoz domů a mě to také příliš nevadilo. Dal jsem si svá čtyři pita a sledoval jsem okolní dění. Především jeden vykroucený krk, jednu namoženou ruku ze zvedání půllitrů… Když přišel Notorik Oňďo, vzalo velmi rychle za své Tomášovo tvrzení o nepití a brzkém návratu domů. Pro jeho štěstí jsem tam byl ale já, a včas jsem ho vytáhl z parketu do auta a zachránil tak alespoň to druhé tvrzení. V jednu jsem už ležel doma v posteli a ráno v 6:40 jsem bez problému vstal. Jak tomu bylo na kolejích, to nevim…

Mezi zápasy na hanspaulce, jsme se ve čtvrtek slezli na Strahově k druhému utkání na Strahovské ligy. Po prvním zápase s jasným vítězstvím nás čekal Vidlákovy puchy. Zápas to byl o dost vyrovnanější, ale i tak jsme slavili druhý tříbodový zisk za sebou. Zápas rozhodl nekompromisní penaltou pod břevno Tomáš, který takto zkompletoval hattrick a ještě stihl zápas tradičně decentně okořenit.

Druhý víkend začal páteční KKP hospodou na Vinohradech a následně na Kovárně, kde po zavření hospody KK nechtěli jít se mnou pařit a místo toho se odebrali na benzinku, jeden K koupil velkou Havanu s pleskačkou rumu a odebrali se na kolej si popovídat. Nakonec jsem byl rád v sobotu ráno, že se mnou nikdo nechtěl jít pařit. Bůhví jak by to skončilo…

V sobotu po obědě následovala cesta do Běchovic, kde nás čekal další zápas. Areál v Běchovicích je pěkný, ale ta dálka je hrozná. Na zápas nás dorazil sedm - to je poslední dobou tradiční počet. Jakmile nás spatřil soupeř, který postával značnou dobu před začátkem našeho zápasu u hřiště, okomentoval to poznámkou “Jsou mladí, ale vypadají nefotbalově.”. K nefotbalovosti přispěl i náš super nafoukaný míč, takže rozcvičení před zápasem patřilo k těm z fotbalových příruček.

Jožin měl jednoho velmi zdatného útočníka, na kterého se celý tým snažil hrát. V prvním poločase jsme prohrávali 1:0, po přestávce se nám podařilo výsledek otočit góly Kamila a Rudy. Jak ale většina z našeho týmu poznamenala k druhému gólu - “Byl to vůbec gól?”. Ale co, prodloužili jsme šňůru vítězství na dva zápasy. Co by za to Sparta dala

No a teď k tomu vystoupení Křaka.

Dorazil na naše utkání po eukaryotickém utkání, kde se mu podařilo dát dva góly. Také telefonát po mé otázce “Jak jste hráli?” začal netypickou větou “No, dal jsem dva góly a vyhráli jsme X:Y”. Po zápase jsme poseděli v Běchovicích na pivu, kde jsme rozebrali bytovou problematiku České republiky. Poté jsme odešli na Palmovku na pizzu, kde si duo K&K vytvořilo velmi zajímavé pizzy, kde samozřejmě nesměly chybět feferonky a kozí rohy. No a jelikož Miki slavil své narozeniny, následoval přesun za ním do Merlina (Bělehradská - kousek od Pavláku). Restaurace interiérem mile překvapila, obsluha milá, pivo dobré a o jídlo bylo ohodnoceno taky dobře. Bylo jasné, že tento lokál musím ještě navštívit a ostatním ho doporučuji. Jelikož jsme nebyli schopni koupit dárek, Křak rozhodl, že s oslavencem půjde každý zvlášť na panáka - tedy Křak, Krysa, Maf a já. A tady to začíná…

Já jsem zůstal pouze u toho jednoho oslaveneckého panáka, ale zbytek a to především Křak pokračovali. Jenže právě zbytek pokračoval v rozumné míře, ale pan Chlastač e-e. Nějak jsem ho přestal sledovat, kecal jsem s Bořkem a Rudou, kteří dorazili za námi na pivo. V jedenáct, když jsem se s Bořou přesouval na Hvězdu (byla přece sobota), vypadal pan Chlastač už silně pod parou, jeho kravata kolem mé hlavy hovořila za své. O tom, jak dopadl, mi zkráceně líčil další den Miki a stojí to fakt za to Asi Krysa i Ládik o tom budou vědět více, že?

Ještě k Merlinovi. Zašel jsem tam s El v neděli na večeři, dal jsem si Rumpsteak (170 Kč za 300g) a byl povedený. Takže i to jídlo jsem si vyzkoušel a vřele doporučuji.

Na Strahově jsme ve středu vydřeli třetí výhru v řadě a započali jsme cestu za návratem do druhé ligy

A ještě jeden pěkný zážitek mě potkal tento týden. Nepotkal jsem sice sedm trpaslíků, neviděl jsem sedm divů světa, nekoukal jsem na Sedm samurajů a zápas se Sedmi zbabělýmama nás teprve čeká. Ale i tak ta sedmička byla docela pěkná

No nic, toď asi vše. Právě mi Křak psal, jestli prý nechci dnes na Hvězdu. Nezmar to je. Sparta prohrála - nic překvapivého. Já jdu kouknout na nějakého Cimrmana, když slavil tu čtyřicítku, a hlavně nabrat sílu na sobotní kolaudaci. Otázkou víkendu tedy bude - Kdo se stane hvězdou soboty tentokrát? (Vypsané kurzy: Křak - 1,01; na ostatní jedince kurzy nevypsány)

V naší historicky devaté sezóně se nám znovu podařilo zahrát v lize, ve které jsme před čtyřmi lety začali. Zápas skončil výsledkově velmi dobře, ale hernímu projevu stále něco chybělo. A na našem vítězství 9:3 se podepsal především soupeř, kterému se nepodařilo v prvním poločase dorazit v hratelné sestavě. Ale…

… to se nepodařilo ani nám. Na hodinkách bylo deset minut po šesté hodině (tedy deset minut po oficiálním začátku zápasu) a z naše týmu jsem byl na hřišti já s Rudem, který se připojil do naší marodící soupisky, a na lavečce se převlékal Krysoun s Vikim. U Vikiho nastal ještě menší zádrhel v podobě nekompletního fotbalového vybavení, takže trenírky ke hře si musel půjčit od soupeře. Tzn. my jsme byli v počtu 3+1 a soupeř na tom byl úplně stejně. Domluvili jsme se tedy, že začneme. Zbývalo nám tedy “pouze” přesvědčit rozhodčího, který tomuto řešení příliš nakloněn nebyl. Nakonec ale povolil. Asi 10 sekund po začátku se z různých stran začali řítit naši zbývající hráči - Filda, kterému se podařilo nějakým záhadným způsobem dostat autem přes derbyovou Letnou, Zdenda a Vrbko. Do pár minut se převlékli a konečně jsme mohli začít “pořádně” hrát.

První gól na sebe nenechal dlouho čekat. Po mém šlapáku na obránce jsem přihrál Rudovi před prázdnou bránu a ten neměl problémy s proměněním vyložené šance. Čekal jsem, že rozhodčí faul odpíská, ale i přes naléhání soupeře se tak nestalo a tady jsme se ujali vedení 1:0. Soupeřům se omlouvám… Další góly přišli také velmi záhy. Celkem jsme jim nasázeli v prvním poločase pět fíků, což je na to, že jsme hráli proti oslabenému týmu málo. Co je ale horší, dva góly jsme dokonce obdrželi. Ale asi jsme se přizpůsobili hře soupeře a že se nějakému týmu pořád nedaří, to se stává - podívejte se na Spartu Už v prvním poločase zkompletoval hattrick náš sváteční a jediný ženatý hráč týmu - Viki.

V poločase soupeřům dorazil čtvrtý hráč do pole. Ale na hře se toho moc nezměnilo. Sice jsme se už nedostavali do tolika vyložených šancí, ale soupeř už nestačil na náš tým fyzicky. Nově příchozí hráč se alespoň pokusil trochu přitvrdit, což především mě vytáčelo a mělo to za následek několik tvrdších soubojů o míč a několik peprných slovních narážek. Celkem jsme tedy vyhráli 9:3, o čtyři góly se postaral Viki, o dva Rudo a po jednom já, Filda a Vrbko. Vstup do sezóny se vydařil, v hospodě padali nějaká slova o postupu - kupodivu z úst hráčů Eukaryoty

Příští týden hrajeme v úterý a pro mě to bude zajímavé utkání, jelikož se utkáme s týmem, kde hraje můj spolužák z gymplu, který je v naších kruzích znám pod přezdívkou Vidlák. Takže povinnost je vyhrát a to, co největším rozdílem. Doufám, že se Viki nevystřílel včera.

Je neděle večer a já se konečně dostal o víkendu domů, kde mě čeká ještě nějaká ta práce. V pátek proběhla decetní jmeninová oslava u El, v sobotu nejprve divácká příprava u Křaků na Děkance, poté přesun na Pražačku, kde už jsem se aktivně podílel na kvalitním utkání čtvrté ligy. Samozřejmě nesmělo chybět pozápasové “co se dělalo v utkání špatně”, které opět bylo značně delší než samotný zápas. No a nakonec tradiční víkendová akce v nějakém klubíku. Tentokrát se konala změna a parket s barem jsem obsadil ve Futuru.

Eukaryota se utkala v sobotu s týmem, který ve všech odehraných zápas doposud neztratil bodík. Tmavě modrá Buňka se sešla v hojném počtu, což konkrétně znamenalo, že kromě hráčů na hřišti s námi (se mnou a s Křakem, který nemohl nastoupit z důvodu, že byl obdarován - asi nějakou slečnou - kytičkou) postávali na střídačce další čtyři hráči. Dorazil jsem asi ve 20té minutě prvního poločasu. Jak mi bylo později v hospodě sděleno, právě těchto dvacet minut hrála Eukaryota lépe než soupeř. S mým příchodem se ale asi něco změnilo, neboť soupeř byl výrazně lepší, kontroloval hru a především míč. A jelikož se nedařilo, na hřišti se místy začala objevovat silná slova spojená s tím, co kdo dělá špatně. Obraz hry se nezměnil ani na počátku druhé půlky, které předcházela bouřlivá poločasová debata ve stylu (ty vůbec neběháš, ty nechodíš střídat, ty zkus někdy přihrát atd. - no však to všichni dobře známe). Navíc pár minut po výměně stran padl po nedůsledném obsazení (Peša) jednoho z útočníků gól do Mildeho sítě. Musím uznat, že akce vypadala pěkně, chtěně a fotbalově. Soupeř po gólu začal pomalu vyklízet pozice a snažil se víceméně ubránit tento výsledek. Několikrát jsme ze střídačky obvinili gólmana z úmyslného zdržovaní, které chvílemi vyvolávalo až úsměv na tváři. Po jednom z našich slovních ataků na nás zareagoval povýšeneckou větou “Dejte dva góly a můžete pak zdržovat.”. To nevěděl, že do pěti minut ty dva góly obdrží Z čehož jsem měl (vůči němu) docela škodolibou radost. První gól dal Miro po závaru před bránou, minutu na to po pěkné akci dostal Buňku do vedení Peťa. Od této doby byl soupeř neškodný a do jeho sítě padly ještě další tři góly, kde poslední Mirův se mi líbil - pěkně vyhraný souboj uprostřed hřiště a následné chladnokrevné zakončení. Výkonostně mě po dlouhé době zaujal výkon Fildy a snad minimálně podobný výkon bude podávat na Strahovské, která nám zítra začíná.

Po zápase jsem se zúčastnil debaty na Děkance, dal si pivečko a následoval přesun autem na Pražačku k našemu utkání. Náš kádr se značné úží - po Sošanovi přicházíme na celou sezónu o dalšího obránce. Maf absolvuje tento týden další z operací kolena. To znamená, že ze stabilních obránců nám zůstává už pouze Zdenda. Navíc Stano má poslední čas problémy s třísly. Takže jsme se, jak je to poslední dobou obvyklé, sešli v počtu 5+1 a s polozraněným Stanem na střídačce. A to Krysoun musel abosolvovat ranní popařící cestu z Hradce do Prahy.

Soupeř, který po třech utkáních na tom byl bodově lépe než my, na tom nebyl taky dobře. Ten neměl ani toho polozraněného na střídačce k dispozici. První poločas skončil 0:0, kde si myslím, že jsme byli tím lepším týmem na hřišti. Jediný náš problém měl jméno “Proměňování šancí”. Tento problém jsme o poločase nevyřešili a pronásledoval nás i ve druhé půlce. A myslím si (a asi ne sám), že nás bude pronásledovat určitě ještě nějaký čas. Ale přece jen jsme nějaké góly dali, bohužel soupeři se to podařilo také. Jiřík otevřel skóre “prudkou střelou” zpoza vápna. Soupeř však velmi rychle vyrovnal. To si ale Jiřík nenechal líbit, vběhl ze střídačky na plac a opět zařídil vedení v náš prospěch. Soupeři se ale opět podařilo vyrovnat a to po nedůslednosti hned několika hráčů. Tento gól vyvolal trochu emocí v našem týmu - přesněji pouze u Tomem, který oprávněně (ale ostrým způsobem) zkritizoval Zdendu za nedůslednost. Je potřeba zdůraznit, že chyba to byla, ale nejen u něj!

Utkání skončilo stejně jako zápas před 14 dny - 2:2. A i hodnocení bylo stejné jako předchozí hodnocení - mělo se vyhrát, jelikož jsme byli lepším týmem na hřišti.

Po zápase jsme si dali pivečko společně s fanoušky, kterých dorazilo velmi dost. Část se přesunula “psát” diplomku, část šla na jídlo do nedalekého Rožmitálu a někdo včetně mě zůstal na Pražačce. Ale pár minut na to nám bylo oznámeno, že zavírají, takže i my jsme se přesunuli do restaurace U vysící nohy. Tam pracovala nějaká nová číšnice, která se asi během deseti minut u našeho stolu nezastavila. Shodli jsme se na tom, že takto hospoda fungovat nemá, navíc když tam má pouze tři obsazené stoly. Zvedli jsme se, rozloučili se s dříve přichozivšími (Pozn.: pokus o přechodník) a odešli do nedalekého Kozla. Tam jsme dostali pivo hned, předkrmy do pěti minut a hlavní jídlo hned po skončení konzumace těchto předkrmů. A hospoda byla obsazena daleko více lidmi. A kvalita piva byla také někde jinde než ten patok Gambrinus. Seděl jsem zde s Krysounem a Křakem. Ten prohlašoval, že musí být v sedm na koleji, aby si mohl vzít antibiotika. Jak správně tipujete, v sedm na kolej nedorazil. Dostal se tam podle mých inforamací cca. kolem jedné hodiny ranní. Časem se k nám připojil Tom s Honzinem, který dorazil za námi až z Amsterodamu

Já se v deset zvedl a vyrazil směr Anděl, kde jsme měl sraz s El a s jejíma kamarádkama a kamarádama. Následovala totiž akce ve Futuru. Posilněn Kozlíkama jsem neměl moc velké problémy s tanečním zapojením. A nakonec to byl pěkný večer, teda až na tu šíleně dlouho cestů domů. Ale co? Jsem zvyklej