Krasné sobotní odpoledne začalo a bylo na čase vyrazit severně od Prahy do osady jménem Podkováň. Musím uznat, že naplánování odjezdu bylo jednoduché, ale realizace i přes veškeré úsilí pokulhávala. Čas odchodu z kolejí byl naplánován na 13:50. Tady nezklamal Tomáš, který se začal balit asi tři minuty před stanoveným časem. Korunu tomu nasadil, když si dole pod kolejí vzpomněl, že nemá opasek a vydal se na cestu zpět. No ale nás, co s ním žijeme na buňce několik let, to už nemůže překvapit. Se zpožděním ale přece jsme vyjeli vyzvednout Rudu, který nás čekal na Výstavišti. Pohled na něj ve mně vzbuzoval pocit, že včera přetrénoval a nebo se moc neprospal, což asi ne, když vstával v jednu hodinu po poledni. Každopádně tady žádná komplikace při jeho vyzvedávání nenastala. Ta největší nás čekala v Letňanech u Mafa, který místo polohy “ready to go směr akce” si vyrazil nakupovat s Raduš do Tesca. Přerovské myšlení asi nikdy nepochopím… 
Po prohlídce solární baterie a několika zajímavých otázkách řidiče, zda může na kruháči odbočit doleva, jsme přece jen s mírným zpožděním vyjeli. Komplikace nastaly jen v Mladé Boleslavi, kde jsme si docela zajeli, ale aspoň jsme viděli “luxusní” boleslavské nádraží jako každý rok… Holt se nevyplácí mít dva navigátory, kteří mají rozmyšlené dvě různé cesty, a třetího, který sice sedí na místě navigátora, ale je schopen říct maximálně Kolín. Zkušení vědí, o kom je řeč…
V sestavě Křak, Tom, Maf, Rudo a já jsme úspěšně dosáhli touženého cílu. Jubilejní desáté slavnosti byly v plném proudu. Zaparkovali jsme kousek od bývalého parkoviště u silnice a vzali jen ty nejpotřebnější věci s sebou - čili peníze. Přítomnost auta, které jsme měli teprve podruhé, se ukázala jako pozitivní. Vstupné bylo přiměřených 80 Kč. Před areálem stály obvyklé kolotočového atrakce. Po vstupu do pivovaru mě dosti překvapil počet lidí, který byl tak poloviční oproti rokům předešlým. Ale aspoň bude kam si sednout, pomyslel jsem si. Vydal jsem se jako první směr stánek s pivem a objednal pět desítek. Jenom, co jsem je od paní výčepní obdržel, změnil jsem společně s Rudem a Mafem pozici a přesunuli se o pár metrů vedle na langoše. Moje oblíbená limonádová slečna tam tentokrát nebyla, ale langoše i přes tento zásadní nedostatek byly excelentní (35 Kč za kus). Je pravda, že prodávající paní na mě a Mafa koukala trochu s podivem, když jsme na langoš místo kečupu chtěli tatarku. Tedy v jedné ruce krásně mastný langoš a v druhé pivo - na to jsem těšil celý rok 
Pivo, které točili na místě, se tradičně nedalo srovnat s Podkováňem točeným kdekoliv jinde. A právě asi z tohoto důvodu do nás padala jedna podkova za druhou. Tedy z počátku, poté jsme společně navrhli zpomalit tempo. Přece jen program večera byl dlouhý.
I přes menší počet lidí, zábava na oslavách nevázla. Už pár minut po našem příjezdu se na malém diskotékovém parketě pomalu střídali tanečnící. Spíš to byla individua středního a pokročilejšího věku, která podle mě na slavnostech byla již od ranních hodin a nebo dokonce už od minulého dne. Každopádně se tito tanečnící, pokud jim tak mohu říkat, starali o relativně kvalitní zábavu na malém nádvoří. Na velkém nádvoří mezitím vrcholila soutěž v pití piva. Stačilo mi, když jeden ze soutěžících vypil tuplák za 11 sec.
Někdy v té době Tom s Mafem zjistili, že v jednom stánku prodávají oblečení s logem Podkováň. Vlastně Tom se rozhodl pro tento průzkum poté, co ho oslovil nějaký starší pán, že to tričko Gambrinus, co má na sobě, by si měl vysléct. To je respekt Nakonec jsme ve stánku nakupovali všichni. Kromě krásných kalhotek s logem pivovaru si třeba Křak koupil kompletní pracovní oblečení - kraťasy a zelené tričko. Už v pondělí se s ním v práci pochlubil…
Čas trochu pokročil, ale pořád sympaticky svítilo sluníčko. Posedávali jsme na malém nádvoří a slovně probírali místní usedlíky, slečny nebo pouštěnou hudbu. U toho nesmělo chybět pivo. Z prázdných kelímků se pomalu u našeho stolu začal tvořit větší a větší sloupek. Náhle nějaký šrumec za mnou, otočím se a jeden z prvních tanečníků měl velmi solidní monokl pod okem. Několik sekund nato se na místo činu přihrnulo pár dalších jedinců, kde vynikala především skupina tří mužů - já osobně jim přezdíval Maxim Turbulenc. Maf podotkl, že kdyby se ho dotkli, tak velmi rychle přes stůl, ale že kdyby se dotkli mě, tak se nezastavím dřív než za šestým. Situace se uklidnila po pár minutách a pár fackách. Aspoň bylo nové téma, které probírat - přece jen Křakovy milostné amantýry už nudí
Postupně jsme uchutnávali všechny druhy piv (10°, 11°, 12°, 14° světlá, kvasnicová či sklepní), Maf i všechny druhy jídel. Pamatuji si na dvě - krkovička za 80Kč (kvůli jeho komentářům k ceně) a bramboráčky s masovou směsí (tady už znáte podrobnosti z mailových konferencí). Bramboráčky chodili nakupovat s Tomem docela často a nám nezbývalo nic jiného než jíst, jelikož nakupčí rota už nemohla Potkali jsme i Zdendu Hakinena, se kterým jsme si stihl prohodit jen pár zdvořilostních frází. Na velkém podiu hrálo trio dam, které měly vynikající playlist písniček, ale interpretace byla více než strašná.
Začalo se (hodně) pomalu stmívat, Tom se s Křakem vytratili k velkému podiu. Já s Rudem a Maf jsme sledovali diskotéku, kde se parket plně naplnil a v tom jsem uslyšel od Mafa a Rudy (od těch dvou jsem to fakt nečekal), že je na čase jít pařit. Já se ohradil, ať neblbnou, že ještě není skoro ani osm hodin. Tím jsem je zklidnil… asi na celých 15 minut. Vyrazili. No nemohl jsem je tam přece nechat samotné Bylo něco málo po osmé a od té doby jsem z parketu slezl jen z důvodu cesty na záchod. Piva nám obstarával především Křak, který se s Tomem vrátil po nějaké hodince za námi. Sledovali totiž výstup manželů rok po žádosti o ruku a bůh ví, co ještě…
Pařba na parketě byla fajn, jen nevím jak jednoduše popsat sedm hodin tančení. Tak to nechám být… Snad jen jednu věc. Rudovo setkání s betonovou zemí. Opřel svůj nos o zem a způsobil si malý šrám. Druhý den z toho byl nesvůj, ale nic strašného to nebylo. Jo a ještě jedna věc - Křak si byl taky zatančit a asi uhodnete na jakou píseň.
Ve tři hodiny jsme skončili, následoval přesun k autu a spát. Probudila mě až nějaká slečna v devět, která po ránu hledala všemožné poztrácené věci. By mě zajímalo, co tady asi dělala… Já při odjezdu našel ještě naušnici, zřejmě taky její. Hodinu jsme pokecali, museli se rozebrat zážitky z akce. A následovala nejhorší pasáž celých oslav, řízení domů. Nakonec to nebylo nejstrašnější, všechno proběhlo hladce, zastavili jsme se na kvalitním jídle v Brandýse a domů jsme se dostali někdy před druhou hodinou…
Každopádně moje čtvrtá, celkově naše pátá návštěva Podkováňských slavností se vydařila. A neodpustím si vzkaz pro Ládíka, Zdendu a Krysouna - “Prohloupilis jste p… ”
Recent Comments