V šest hodin vstupujeme do restaurace, kde se nás okamžitě ujme obsluha. Hned u dveří se nachází pohledný bar, kde najdete k pití téměř vše, co vás napadne, ale na detailnější zkoumání nemám moc času. Po usazení na místo nás nechala mnohočlenná obsluha nejprve rozkoukat po interiéru restaurace. Seděli jsme tak, že jsme měli výhled na kuchyňský pult, kde se připravovalo veškeré jídlo. Bohužel to nebylo tak, aby jsme viděli veškerou přípravu pochutin. Po chvilce se nás ujal číšník - na řadě byl aperitiv. Jelikož jsem byl zmrzlý úplně na kost, potřeboval jsem něco na zahřátí. Vyzkoušel jsem tedy, zda mají můj oblíbený Ron Zacapa. A měli (mimochodem opravdu patří k tomu nejlepšímu, co se rumů týče, ale to je na jiné povídání). Slečna mi pití přinesla dokonce ve stylové skleničce s nápisem Ron Zacapa. Říkám si, že to začíná opravdu zajímavě.

Po rozehřání se nás ujímá hlavní šéf večera. Ptá se nás, zda jsme zde poprvé a poté nám představí La Degustation a jídlo, které restaurace nabízí. Když to shrnu, na výběr mám ze tří možností - Dégustation Bohême Bourgeoise (pokrmy české kuchyně připravované podle Marie B. Svobodové - snad si dobře pamatuji), Dégustation Terre et Eau (pochoutky z mořským pochutin) a Sélection du Chef (výběr šefkuchaře z předchozích menu). Každé menu obsahuje sedm chodů, které jsou doplněny několika amuse-bouche (popsal bych to jako jednohubky, které jsou vrcholem dokonalosti). Vybrali jsme si české menu - ono u mě to nebylo těžké rozhodování. Ke každému menu je pak sestavováno i degustační vinné menu. Tomu jsme také neodolali

Než se dostanu k samotnému jídlu, zastavím se u cen. Panák Ron Zacapy stojí 135 Kč, minerálku pořídíte za 54 Kč, kávu za necelých 60 Kč - to jsou ve srovnání s ostatními “luxusními” restauracemi slušné ceny. Cena českého degustačního menu je 1 850 Kč (vinné menu 1 085 Kč), středomořské menu za 1 950 Kč (vinné menu 1 259 Kč) a šéfkuchařův výběr pořídíte za 2 650 Kč (vinné menu 1 369 Kč).

Po zvolení českého menu jsem na stůl dostali první amuse-bouche - čokoladovo-karamelová pralinka. Nedokáži to přesněji popsat, ale vím, že to chutnalo skvěle stejně jako následující dvojice (či trojice) amuse-bouche. Z nich mě zcela uchvátil tatarák z hovězí svíčkové. Po těchto jednohubkách následoval první chod - pošírovaná pražská šunka, malínská pěna, jablkový sorbet, smaženka. Na talíři jsme dostali vynikající křenovou omáčku (nebo spíše pěnu) se šunkou. Když o tom přemyšlím, asi se v následujících řádcích budu snažit vyhýbat adjektivům ve spojení s jídlem, jelikož bych musel dokolal používat vynikající, skvělá, grandiozní apod. A to myslím zcela vážně. Při čtení si tedy před každým jídlem v duchu dodejte jedno z těchto přídavných jmen. K jídlu nám byla představena láhev růžového Merlotu z Nového vinařství (2007) - chutné svěží víno.

Následovala polévka z divoké drůbeže, pošírované křepelčí vajíčko a drůbeží knedlíček společně s červeným Pinot Noir z vinařství Dobrá vinice. Já osobně nejsem moc polévkový typ, ale kdyby mi někdo dělal podobné polévky, tak se je určitě naučím jíst

Dalším chodem byla “koprovka” - bio hovězí loupaná plec, smetanová omáčka s čerstvým koprem a krupicovým nokem. Víno pocházelo od Milana Sůkala a jednalo se velmi dobrý (čti: mně velmi chutnal) Ryzlink rýnský, pozdní sběr 2006. Při servírování nám bylo řečeno, že se jedná o obdobu koprovky, kterou asi známe ze školních jídelen, ale připravovanou odlišným způsobem. A myslím si, že lidé, kteří mají averzi ke koprovce právě kvůli jídelně ze školy, by měli ochutnat právě tento druh jídla zde. Musím se ještě pozastavit nad hovězím, které se na jazyce úplně rozpadalo - opět by se o tom dal napsat celý odstavec…

Obsluha fungovala jako perfektně namazaný stroj. Tolik chodů, několik stolů se strávníky, ale nic se nezaseklo. Jakmile došla voda, okamžitě stál někdo při mém boku a opět jsem měl co pít. Když spadl ubrousek na zem, než jsem pro něj ohnul, na stole ležel nový. Podobně to bylo s vínem, dopil jsem víno a během chvilky stál u našeho stolu sommelier s dalším druhem vína. Až jsem se podivoval, odkud se přiřítil a jak mohl vědět, že jsem právě dopil Celkem se u našeho stolu otáčelo během večera asi šest či sedm číšníků.

No vraťme se k jídlu - po třech hlavních chodech následoval další amuse-bouche - lanýžové rizoto. Z toho jsem měl trošku strach, ale zcela zbytečně. K vínu Saint Laurent Craig’s Reserve 2006 (Stapleton & Springer) jsem dostali naservírovaný čerstvě uzený hovězí jazyk s cizrnovou kaší, nakládanými šalatkomi, přelitý pečenou cibulkou a majoránkou. Kdybych měl hodnotit jednotlivá jídla na stupnici od 0 do 10, tak všechna budou atakovat číslo 10, kromě jednoho a to tohoto. Uzený jazyk by si zasloužil bodů daleko více. Tady mě zamrzelo, že jsem svoji porci měl okamžitě v sobě…

Po jazkyku následoval pečený jihočeský králík s cibulovou omáčkou, kaštanovým pyré, růžičkovou kapustou a domácí slaninou. Víno, které jsme popíjeli ke králikovi, pochází z Velkých Bílovic (Coteaux Peluic) a jednalo se o Pinot gris, výběr z hroznů 2005. Chutnalo mi nejvíce z ochutnaných vín. Ještě jsem pozapomněl zdůraznit, že u každého vína nám sommeliér popsal konrétní víno příjemným a nevtíravým způsobem (ale to zdůrazňuji samozřejmost). Kdybych si musel vybrat jídlo, které mě nejméně chutnalo, bylo by to těžké vybírání, ale byl by to asi tento králík (ale naštestí tento výběr dělat nemusím). Po tvoru z jižních čech nám byl přinesen další amuse-bouche (du jardin) - mrkvovo-jablečná pěna s limetkovou (či citronovu) štávou v malinkaté skleničce.

Další vrchol pro mé chuťové buňky přišel s obalovaným telecím řízkem, který byl naservírován s dušenou bramborou a okurkovým granité (popíši to jako okurkový sorbet). Telecí řízek byl obalen ve strouchance a parmazánu a zase - není co dodat. Jen začínám litovat, že se pomalu blížíme ke konci. Na druhou stranu už tu sedíme a degustujeme přes dvě a půl hodiny. K telecímu jsme popíjeli Veltlínské zelené, pozdní sběr 2006 z vinařství Mikrosvín Mikulov. Po řízečku následuje předposlední amuse-bouche (au fromage) - francouzský sýr s něčím, co si již nepamatuji, ale součástí toho něčeho byla i slivovice.  Po sýrové pochoutce, přichází sladká tečka v malých jednohubkách, tvaroh s čerstvou malinou a vysušnými kousky malin.

Poslední chod začal vínem Chardonnay, výběr z cibéb 2005 od Heleny Glosové. Výběr z cibéb naznačuje, že budeme zakončovat něčím sladkým. Tím posledním, co zde tedy ochutnáme, je jablečná žemlovka, perník a vanilková pěna s rumem. Zakončení, jak má být ! Nenechte se vyvézt z míry názvem žemlovka, taky ji nesnáším a opět za to může školní jídelna. Toto byla úplně jiná žemlovka a velmi chutnala, zasloužila se o to především vanilková pěna.

Blíží se 21. hodina, skončili jsme a hledáme jen slova pochvaly. Už zbývá jen zaplatit - kupodivu mě vůbec nenapadá při pohledu na účet, že by to bylo drahé. Ano, suma na účtu za dva strávníky možná v hlavě evokuje myšlenku “velmi drahé” a možná se za tu cenu dá koupit slušný foťák, dobrý mobil a nebo menší dovolená, ale vůbec těchto peněz nelituju. Navíc mi necelou polovinu z této částky zaplatili mí kamarádi, za což jim ještě jednou velmi děkuji. A závěrem - udělejte si čas, obětujte trochu peněz a navštivte aspoň jednou La Degustation Bohême Bourgeoise. Je to zážitek z jiného vesmíru. Já osobně si tento zážitek určitě někdy zopakuji  (asi to není ale na každotýdenní či měsíční návštěvu). Ještě bych zapomněl, že při loučení jsem každý dostali úhlednou krabičku, ve které se nacházela laskonka. Jaká byla říct nedokáži, darovali jsme je Honzovi s Luckou…

Když to krátce shrnu - hotel, počasí a moře bylo super, obzvlášt pak to poslední. Rudé moře bylo neuvěřitelně čisté, písčitou (!!!) pláž jsme měli v zátoce, takže nefoukalo a korál - fotky to popíší asi nejlépe Trošku jsem byl rozladěn z jídla, ale já jsem rozmlsaný, takže mé hodnocení by nemělo mít takovou váhu. Kvantita byla fajn, ale s kvalitou to docela pokulhávalo - obzvlášt pak v hotelových restauracích. Na hotelu Al Nabila Grand Makadi bylo vidět, že patří k hotelům novým. Zaměstnanci stále dolaďují různé drobnosti a nějaké nedodělky. V pobytu to však nevadí.

No rozepisovat se mi moc nechce, už jste to stejně všichni slyšeli. Přiložím pár fotek ze šnorchlování a okolí hotelu. Kdyby mi někdo nabídnul, že bych si do stejného hotelu měl jet znovu odpočinout, určitě bych neodmítnul

Btw. docela by mě zajímalo, jaký přesně to byl perutýn? Protože když si teď o této rybce čtu, docela mi nahání strach

Tobě nedošla včera SMS? No a nebo došla a chceš detaily, takže už známá informace. Výsledek byl 1:1 a máme první strahovský bod! Sestava od pilířů obrany: Soša, Filda, Křak, Maf, Vrbko, Jiřín. Křak měl tendence se od začátku nasrat do útoku, ale naštěstí na to neměl fyzičku, takže pořád stál na svém rohu vápna Soupeř měl asi 2 hráče na střídání. Dopředu jsme byli upozorněni Kamilem na jednoho Vendelína, který Broukům nasázel 5 gólů svou nebezpečnou střelou.

Začátek vypadal otevřeně na obě strany, asi dva tvrdé fauly na Fildu, až jsem se divil, že do toho soupeř takhle jde. Žádná velká šance. Tak jsem šel močit s tím, že teď asi jen tak nějaký gól nepadne. No a jak tak močím, najednou jsem slyšel jóóó hlasem, který bych přiřadil Fildovi. Otáčím se močíc (nebo moče?), leč nic nevidím. Oklepu, zasunu, vyjdu zpoza rohu a koukám, jak rozehráváme na středu. Sakra! Soša prý vyhodil ne úplně šťastně, ale větší díl viny padá prý na Jiřína, který se nechal obskočit a předskočit. Kromě gólu jsem propásl ještě příchod opozdilého Vrbka. Sakra

Hrajeme zezadu zodpovědně a dopředu celkem i tlačíme. Další faul na Fildu, který svou rychlostí a drzostí dělá problémy. Navíc ve vápně a od gólmana. Prostě ho zprasil. Míč se odráží ke Křakovi, který tváří v tvář zcela prázdné bráně ……. minul. Ještě, že mu rozhodčí penaltou dává druhou šanci. Penaltu Křak nekompromisně zavěsil v úrovni gólmanova pasu (mojeho kolene) těsně vedle tyčky. 1:1. Do konce první půle zbývá asi ještě 15 minut, do konce zápasu 40 minut. Tomu, že za 40 minut už góla nedáme bych věřil. Tomu, že góla nedostaneme už ne. Ale přitom byly šance - a to dost velké - na obou stranách. První půli jsme již dohráli v klidu a bez nějakých zajímavých momentů. Filda, na kterého bylo nejvíce faulů a některé z toho neodpískané a přitom Fildovy podobné fauly byly oceněny rozhodčím vždy přímákem se slovy “Jasně oplácel”, se nasral a musel na velkou. O poločase se radíme, shodujeme se na tom, že je třeba střílet, protože gólman soupeře působil dost nejistě a balóny nepodržel. Střílet a dorážet.

Do druhé půle nastupujeme bez Fildy. Ten přibíhá vzápětí, ale bohužel se mu velká nepovedla, asi došel papír. Ve zbytku zápasu působil dosti toporně Na začátku druhé půle nám to tam dost hoří, asi jako vždycky. Do šancí se dostáváme ojediněle a většinou z brejků. Spíše bráníme. Soupeř kombinuje, má dva malé a rychlé hráče, kteří dělají veliké problémy a zmiňovaného Vendelína, který si křičí o nahrávky a střílí ze všech pozic, možná poněkud zbrkle. Soupeř zakončuje vše za vápnem a do plné obrany, i když občas to jsou nebezpečné střely a Sošan se v bráně určitě nenudí.

Z našich útočných akcí stojí za zmínku Křakův rychlý sprint 3 kroků na místě, když mu soupeř podržel trenky, což rozhodčí neviděl a neodpískal se slovy, že to soupeř dělá tak dobře, že to nevidí. Tahle jeho věta by se dala použít na více zákroků proti nám. Rozhodčí byl asi jediný, co to neviděl. Pomocní rozhodčí na druhé straně tam akorát chodí a kecají a jsou tam úplně zbyteční. Ze zkrumáží po rozích jsme nastřelili 2 břevna z dorážek. Brejk 3 na 2 zatáhl Filda ze středu do rohu, kde stál celou dobu Jiřín. Z mizerně provedeného brejku se málem stala krásná akce, kdyby jim vyšla krátká narážečka ala Slavia

Zbývá 10 minut do konce a stav je stále 1:1. Soupeř je viditelně nervózní a má pocit, že je lepší a že by měl vyhrát. Tento pocit byl samozřejmě neoprávněný Z těch 10ti minut jsme byli pod tlakem zhruba 8 minut. Nebyli jsme schopni rozehrát a podržet balón a přicházeli jsme o něj. Stále se hrálo s malýma přestávkama na naší půlce. Sošan tam několikrát výborně podržel vzadu proti tvrdým střelám i včasným výběhem proti Vendelínovi až metr za vápno (zavánělo to skluzem z naší strany, ale hrálo se dál). Další balón chytá tak, že ho mezi nohama zpomalil, ale než se míč došoural k brance, stihl ho zalehnout. Soša hraje o čas. Rozehrává zhruba za 3,97 vteřiny, občas se ušmajdne, když jde pro balón Soupeř střílí ze všech pozic. Rány jsou většinou z úhlu, což Sošan v klidu vytráží, i když už ho bolí ruce, nebo přes obránce. Naše střídačka připomíná průchoďák. Déle než 30 vteřin tam nikdo nezůstává, ale střídáme dle předpisů 2 minuty do konce. Brejk 2 na 1. Maf a Křak na obránce. Ze zadu ke Křakovi dobíhá druhý. Maf se ocitá téměř na pravém rohu vápna, střela na levou. Křak řve: “Mafe střílej, Mafe střílej!” a vypouští akci. Maf s ledovým klidem dává krásnou náhru skrz vápno, kterou likviduje před Křakem obránce soupeře. Křak byl obsazen 2ma hráči a měl k tomu asi 2 metry. Škoda. Maf bude příště určitě střílet. Soupeř rozehrává, vypichujeme balón, Jiřík si ho krásně pokryl a rýsuje se před náma velké šance. Hráč soupeře tygřím skokem s rukama napřeženýma a nehtama 5 let nestříhanýma skáče po Jiřínovi s jasným úmyslem chytit balón do ruku, nebo zprasit Jiřína. Daří se mu to druhé. Reklamace žluté karty se potkala s neúspěchem. No a po rozehře a několika málo vteřinách konec. Alkohol se raduje. Splnil postupný cíl, který si předtím v hospodě dal. První zápas: gól, druhý zápas: bod.

Jaké vlivy pomohly tomuto skóre? Podle mě jedno pivko před zápasem (Křak dvě) na uklidnění nervů a nepřítomnost konstruktivních hráčů (Prvák). Prostě jsme většinou nechali hrát soupeře hrát si a soustředili jsme se na zadek.

No a člověk, který je pořád v práci, potřebuje doma někdy nějaké odreagování. Na mini festiválku v Řevnicích, který patřil k pěkným akcím letošního léta včetně cestovatelské záchvatu pana Křaka do Krče, jsem si šáhl na herní konzoli PLAYSTATION3. A bylo jasno. Nějaký čas jsem se snažil své pokušení k tomuto přístroji překonat, ale nakonec jsem neodolal

Nyní mám doma konzoli, která umí daleko víc, než jsem čekal. Ale nejdříve ke hlavní vlastnosti - hry. Zakoupil jsem si časem celkem tři herní disky - GTA4, FIFA09 a MetalGearSolid4. Nikdy jsem nepatřil k herním závislákům a gamesy mě nechávaly relativně chladným (až na vyjímky typu Bombermana či CS), ale taková FIFA09 je úplně úžasná. Když pominu grafické zpracování ve vysokém rozlišení, možnost stahovat aktuální data o hráčích a týmech ze serveru, tak hratelnost s českým dabingem redaktorů ČT určitě zaujme každého. Jediné, na co je potřeba si zvyknout, je ovládání. Ale časem to snad půjde…

A další vlastnosti, které podpořily můj nákup? Možnost přehrávat filmové BR disky (obyčejné BR přehrávače jsou pořád drahé oproti této krabičce), možnost připojení externího disku a přehrávání hudby či filmů. Dále je možné si zasurfovat na internetu v nainstalovaném prohlížeči. Tedy za cca. 10 000 Kč jsem si koupil multimediální centrum, které umí téměř vše, co k relaxaci po práci potřebuji Samozřejmě, že to má i své mouchy např. diakritika v internetovém prohlížeči, titulky u DivX či Xvid filmů, ale to vzhledem k mé sbírce filmů na DVD zase nehraje takovou roli.

Musím, ale na něco upozornit !!! Zdá se mi, že je to návykové. Tak uvidíme, až si přijdete zahrát

Na Krétě v hlavním městě Iraklion (Heraklion) nás přivítalo velmi teplé a slunečné počasí. Po vyzvednutí zavazadel a hodinové cestě autobusem přes řádku hotelů jsme se dostali k našemu hotelu. Z celého letadla Čechů, kteří s námi letěli, jsme zde vystoupili jen já s Barčou a jedna paní středního věku se svým synem, kterou jsme již v cestě autobusem nazvali paní Stěžovatelkou. Naučil jsem se od ní, že se dá stěžovat úplně na všechno - i na to, jak to moře je slanější než kdekoliv jinde a z toho důvodu je to tu špatné

Na první polovinu dovolené jsme dostali větší pokoj s obrovskou terasou a ještě jedním balkónkem. V druhé polovině jsme se přestěhovali do menšího pokojíčku, ale o to útulnějšího. Kvalita byla přesně taková, jakou jsem čekal - žádný přepych, ale udržovali zde vše v čistotě (fotky z katalogu CK přesně odpovídaly skutečnosti). K jídlu jsme si objednali formu all inclusive a to především kvůli neomezené konzumaci nealkoholických a především alkoholických nápojů Jejich pivo Mythos mi začalo docela brzo chutnat Snídaně byly poměrně skromné a stereotypní, obědy fajn a večeře stály za to, jelikož Řekové na Krétě dávají největší důraz právě na večeři. U žadné večeře nesměly chybět skvělé tzatziki.

U hotelu byl menší bazén, kde ustavičně vylehávala většina hostů. Na bazénu byl nejlepší bar, který nám každý večer poskytoval sympatické útočiště. Pláž byla cca. 600 metrů od hotelu. Pláže byly oblázčité, ale pokud člověk hledal, našel i písčité části. V jiných částech Kréty se však dají najít opravdu krásné písčité pláže.

Druhý den nás přijela navštívit krásná delegátka, které si všichni Čechové postěžovali, jak je to tu špatné (trošku jsem nevěřícně koukal). Ovšem přišla s nabídkou zájezdů po ostrově. Neváhali jsme a vybrali jsme si poznávací zájezd přes vnitrozemí až na jižní pláže k Lybijskému moři (cena 45 EUR na osobu bez vstupů do památek). Další ráno jsme po sedmé vyrazili a navrátili se zpět po devaté večerní. Zastavili jsme se v Gortysu - bývalé římské město a řadu let hlavní město tohoto ostrova. Po další zastávce v nějakém pravoslavném klášteře, jehož jméno si již nepamatuji, jsme navštívili Festos, což je druhý nejznámější palác na Krétě (hned po Knossu). V úmorném vedru jsme toho měli již plné zuby a byli jsme rádi, když jsme si dali delší zastávku v jihokrétském městě Matala, kde se nachází asi nejznámnější krétská pláž. Pláž je známa i svými jeskyňkami, kde přebývali svého času hippies včetně slavného Boba Dylana. V Matale jsem se konečně dostal k populárnímu gyrosu v pita chlebu (za 2,5 EUR) a proslulému řeckému jogurtu s medem, který je skutečně vynikající. Návrat na hotel přes úžasné pohoří už nebylo tak pěkné. Autobusák, který uměl anglicky tak akorát slovo ‘Bye’, nás vysadil v jiném městě než měl, což jsme zjistili asi po dvou hodinách chození a hledání. Situaci jsme vyřešili pomocí místní taxi služby. No aspoň, že jsme stihli ještě večeři Po čase jsme se tomu zasmáli…

Zbývající dny jsme trávili vesměs na pláži, v sousedním městě. Na každém roku je možné si půjčit auto (od 40 EUR na den), ale k tomu jsme se nakonec nedostali. Ve větším počtu lidí by bylo asi dobré si ho půjčit na delší dobu a procestovat Krétu skrz na skrz. K vidění je toho docela dost. Můj hlavní účel dovolené však bylo odpočívat od práce. Odpočatě jsem se začal cítit někdy ve středu a to už se blížil konec. No uteklo to jako voda

V Praze nás přivítalo nevlídné počasí - po slunečném klimatu, kde největší zima představovalo 33°C na teploměru, na nás čekalo deštivých 13°C. Libílo se mi, odpočinul jsem si a konečně jsem smazal jeden z mých handicapů - zaplaval jsem si v moři A klidně bych jel hned znova…

Narozdíl od minulého ročníku se nevytvořila žádná sportovně založená skupinka, která by se vydala do Liberce na kole a všichni se vydali vozy v sobotu brzo ráno. Sestava byla rozdělena na dvě skupiny. Skupina A byla složená z kolaudační části Krysa, Křak, Rudo (dorazivší až z Irska), Maf a Kamil a skupina B vezla mou maličkost, kapitána Ládíka, Zdenda a všemu šoféroval Filda. Musím se ale silně ohradit k pojmenování skupin, protože i přes mé protesty se s námi pořád zacházelo jako se skupinou B a přitom jsme měli oprávněný nárok být skupinou A, jelikož jsme vezli nejdůležitější věc, bez které bych si já a snad ani nikdo z účastníků UGH CUPu nedokázal turnaj představit - bečka. Jediný Křak si letos dotáhl s sebou svou milou (čti pípu) na turnaj, ale ta byla v klidu a jen pomáhala točit pivo během zápasu. Fotbalově se turnaje nemohl zúčastnit Krysa, jemuž to záda opravdu nedovolovala. Aktivně se však účastnil společně s námi jiných aktivit

V osm jsme dorazili ke hřišti, obsadili jsme naše místečko, narazili bečku a turnaj mohl začít. Jako obhájci titulu jsme měli tu čest, pokud se to dá takto nazvat, zahájit turnaj na centrálním hřišti. A jako sparring partner k rozehrání turnaje nám byl přisouzen pohublý Minerův tým Žižkovská sedma. Utkání to bylo docela pohledné a když o tom přemýšlím, tak z naší strany asi nejlepší na celém turnaji. Zvítězili jsme 2:1, kde vítězný gól vstřelil svoji tradiční plašmuškou Křak - stále nedokáži pochopit, co dělal tak vpředu. Důležité vítězství, které hodně napovědělo o postupových nadějích jednotlivých týmů ve skupině (postupovaly 2 týmy z 5ti).

Po malém oddechu následovalo druhé utkání skupiny - soupeřem byla Osmašťovna Brno aneb “Jsme teplí no a co”. S růžovým soupeřem jsme se poměrně trápili, ale zvítězit se nám nakonec podařilo. Přesný výsledek si nepamatuji, ale tristní výkon rozhodčího mi v paměti zůstal - no ke spokojenosti mu evidentně stačilo málo Ale každý jsme nějaký… Já přiznávám veřejně, že jsem si žlutou kartu za odkopnutí míče zasloužil. Chyba rozhodčího byla, že mi jí nedal a to pak mělo za následek spoustu výpadů včetně různých prstních gest. Opravdu nevím, co měl jednička Kalousek s naším utkáním společného.

Třetí zápas patřil k defenzivní bitvě, kde soupeř, jehož jméno si nepamatuji, velmi dobře napadal a neumožňoval nám rozehrát. Proto jsme se téměř nedostávali do šancí. A navíc se soupeři podařilo vstřelit důležitý první gól. Nepříjemná situace, protože protihráči hrál teprve druhý zápas a mohl tak ještě promluvit do postupové situace. Naštěstí se nám podařilo vybojovat bod za remízu, kdy po pohledné akci v druhém poločase se jsem vstřelit gól - akce začala překřížením na polovině, Kamil zatáhl míč po straně a centrem mě našel před bránou, kde už nebyl problém v gól vsítit.

Poté následovala velmi dlouhá pauza - něco přes dvě hodiny, kdy jsme stačili všichni řádně ztuhnout, ale zase byl čas si dát nějaký ten vitamín B K poslednímu zápasu jsme se našoupali proti nejslabšímu týmu skupiny, který během turnaje nedokázal vstřelit gól. To se mu nepodařilo (aspoň pokud si dobře pamatuji) ani v našem vzájemném souboji a relativně s přehledem jsme zvítězili 4:0. To nám zajistilo postup do čtvrtfinále z prvního místa skupiny. První část stanoveného cíle byla za námi

Ve čtvrtfinále nám připadl soupeř, který se ve skupině B umístil na druhém místě - konkrétně pro nás velká neznámá - IV.22. Nebudu to zbytečně natahovat, zaslouženě jsme prohráli 3:1, i když jsme v utkání vedli gólem Kamila 1:0. To bylo ale z naší strany vše a fotbalová část turnaje pro nás tímto zápasem skončila. Nálada ihned po prohraném zápase napatřila k těm nejlepším, ale po nějakých těch pivech se pomalu zapomnělo. Drželi jsme se hesla, když jsme nevyhráli na hřišti, vyhrajeme aspoň v zákulisí To mělo za následek popíjení piva před blokem F s hudebním doprovodem (nezapomenutelná hymna letošního roku Trenky dolů), návštěva místní dlouhovařící (tentokrát se čekalo na pizzu snad dvě hoďky, ne?) pizzerky a finišování v proslulém Zanzibaru, kterého se poprvé dožil i Křak a o kterém to moc psát raději ani nebudu

I když jsme si v neděli z Liberce neodvezli žádný větší úspěch, asi na něj nezapomeneme a alespoň já se už teď těším na příští ročník. Ale příští rok si musím vzít v pondělí dovolenou, abych se z toho výletu na sever Čech stačil trochu vzpamatovat

Začal jsem pečlivě vybírat - již dopředu jsem byl rozhodnutý, že nová TV bude určitě LCD a nějak jsem měl nutkání si koupit něco od Samsungu či Sony ve velikosti 37″ nebo 40″. Nakonec jsem se rozhodl pro 40″ Samsung LE40A656. Hlavní důvody mého rozhodnutí - Full HD, opravdu vysoký kontrastní poměr, 100 Hz technologie (dlouho jsem přemýšlel, proč by měla mít LCD TV 100 Hz technologie, ale v tomto případě se jedná o úplně jinou “věc” než u starých klasických TV) a HDMI, ale to je již v dnešní době standardem. Výběr typu TV však netrval tak dlouho jako hledání prodejny, kde by byla skladem (přece jen, když se pro něco rozhodnu, chci to mít doma co nejdříve) Vítězem se stala nakonec internetová prodejna DATARTu (pozor - ceny na netu a v prodejně se výrazně liší, u A656 to bylo téměř 8 000 Kč) . To vítězství pro mě znamená, že mi ji domů dovezou v pátek (no prostě skladem není vždy skladem) . Nic moc, ale pořád je to den před zahájením Mistrovství Evropy před fotbalem. Radost mi už jen kazí televizní kanál PRIMA, ale s tím už nic nenadělám.

Když už jsem si vybral svoji A656, začalo hledání DVD rekordéru. Myslel jsem si, že to bude hračka. Ale brzy jsem se sám vyvedl z omylu. Asi jsem měl přehnané požadavky - pevný disk, HDMI výstup, přehrávání DivX a především USB port, do kterého dokážu připojit můj externí disk. Jak se ukázalo, největším problém je poslední bod, čemuž jsem se velmi podivoval. Myslel jsem si, že je to běžná věc. Většina DVD rekordéru v dnešní době již má USB port, ale můžete do něj zapojit flashku o nějaké omezené velikosti a přehrát maximálně fotky či nějakou tu hudbu. Po hledání na inetu jsem dospěl k poznání, že pouze jedna značka (alespoň co jsem našel já) dokáže přes USB to, co chci - Philips. Fajn - to byl první krok a teď najít takový Philips, který splní ostatní body. Disk a DivX nebyl problém - HDMI už ano. Ale přesto jsem našel - Philips DVDR5520H (160 GB) či DVDR5570H (250 GB). Relativní novinka a zase jsem narazil - kde tento rekordér koupit? A k mému překvapení opět vyhrál DATART. Nevěřil jsem, že tam někdy něco většího koupím. No a teď mám doma verzi se 160 GB HDD.

Teď už počkat na pátek a pořádně to otestovat a v sobotu pěkně z postýlky sledovat naše vítězství nad Švýcarskem

A co se událo? Začala nám Strahovská liga. Zde jsme až do včerejšího zápasu neprohráli a i přesto stále nemáme zajištěn postup do play-off, kde bych si rád zahrál (a asi nejen já). Ambice na postup do první ligy nejsou, co si budeme namlouvat, ale zahrát si proti kvalitním soupeřům a shodit nějaké to kilo (mě se to netýká - žiju totiž zdravým životem), proč ne… Jeden poznatek z letošní sezóny, na kterém jsme se s některými hráči z kádru shodli, je ten, že kvalita soupeřů ve naší druholigové skupině je rapidně nižší než loni ve třetí lize. Škoda, že jsme toho nedokázali využít - řekl bych, že jsme potkali jednoho kvalitního soupeře a po taktickém výkonu jsme utrpěli (vydřeli) remízu 3:3. Bohužel se nám velmi zúžil kádr a pravidelně nastupujeme na zápas bez střídání nebo s jedním na lavičce (což si ale já osobně myslím, že je ideální situace - přiznávám, že je to minoritní názor v týmu) - je to ironie, když si vzpomenu na situaci před pár sezónami. No snad se nám vyvede poslední zápas základní skupiny a ještě si další tři zápasy zahrajeme.

Za sebou máme i tři zápasy hanspaulské ligy. Vypadá to, že budeme zuby nechty bojovat o udržení ve čtvrté lize a také s docházkou. Uvidíme už v sobotu…

Před 14 dny jsem si byl zahrát paintball a musím říct, že jsem se velmi kvalitně bavil. Hrálo se v Praze ve Vysočanech (http://www.prague-indoor-paintball.com) ve starší budově kousek za novým hotelem Clarion. Zúčastnilo se nás, pokud dobře počítám, 17 a chvílemi to bylo dobré maso - především pak závěrečný fight (fleky po zásazích na těle jsou stále zřetelně vidět). A musím se přiznat, že před první hrou jsem byl nervóznější než před jakoukoliv zkouškou na fakultě. Dobrá adrenalinová zábava, kterou si určitě zopakuji (takže se pomalu hlašte, abych vás mohl rozstřílet - FOLLOW ME !!! ROGER THAT !)

Nesmím opomenout nějakou tu návštěvu restaurace - kromě klasik jako je Escobaros (kde jsme toho naposled moc nesnědli, ale nebylo to kvalitou jídla), Pod Slavínem (kde jsem se doslova přežral z předkrmu), Pawlovnia nebo Kabinet, jsem se stavil na jídlo na Palackém náměstí ve Fresto Venco a jejich rizoto mě fakt dostalo Ještě se tam kouknu…

A další má “vášeň” - filmy. Těch jsem, vzhledem k mé časové zaneprázdněnosti, viděla docela dost v posledních týdnech. Konečně jsem si udělal čas na Stardust, který jsem před vánočními svátky loni nestihl, a úžasný zážitek - opravdu skvělý film (nedávno vyšel na DVD - musím co nejrychleji koupit). Obdobně mohu mluvit o Husté mlze (The Mist) - tady už se asi ale neshodnu nad kvalitou v tak velké míře s ostatními jako u Hvězdného prachu. K mé nelibosti naši distributoři nejprve odložili českou premiéru z března na duben a poté jí raději zrušili úplně - škoda mluvit. Na druhou stranu z ekonomického hlediska je chápu, jsou filmy, které vydělávají určitě víc - vivat Kameňák VII

Když se ještě vrátím k DVD, před pár dny jsem počítal mou sbírku DVD a napočítal jsem číslo 284. Tedy to je číslo, které mám doma v regálech. Tím bych rád veřejně apeloval na kamarády, co mají něco půjčeno, aby mi aspoň oznámili, co mají půjčeno, protože v tom mám na své poměry docela bordel…

Nic jdou kouknout na nějaký film, protože pracovat se mi nechce. Ještě jsem si závěrem vzpomněl, že se narodil malý Vrbko. Matějovi tedy přeji všechno nej a především dlouhý a šťastný život ! A Krysoune, včera si mě naštval, protože dokud jsem TyTN II nedržel v ruce, odolával jsem - teď to bude boj Stejně jako s psáním diplomky - ale to už jinde jsem, to je jiná vesnice…

Červená cibule (www)
Jedna z prvních restaurací, kterou jsem v této lokalitě poznal. Nejprve jsem si jí nemohl vynachválit a to jak obsluhu, tak především vynikající jídlo. Bohužel po několika dalších návštěvách to šlo doslova se vším rapidně dolů. Během obědů je obsluha ve většině případů nepříjemná a polední jídla se výrazně liší kvantitou (což se dá předpokládat), ale i kvalitou oproti jídlům z běžného menu. A jedna maličkost, která taktéž zamrzí, je jídelní polední lístek na webových stránkách, který realitě zpravidla odpovídá v průměru na 50 %. Pozitivum je jeden nápoj k polednímu menu v ceně, která se po většinou pohybuje kolem 85 Kč. Poslední dobou již téměř nenavštěvuji z výše uvedených důvodů.

Restaurace Berenika
Pokud hledáte pořádný oběd a nevadí vám prostředí, zajděte si sem. Jedná se o hospodu, která leží asi 20 metrů od Cibule a úpřímně patří k mým nejoblíbenějším. Polední jídelní lístek obsahuje dvě menu za 80 Kč a 85 Kč (polévka, jídlo a zákusek či salát), dalších 6 až 7 hlavních jídel v ceně od 70 Kč do 90 Kč a jednu specialitu, která je pro velké jedlíky. Je dobré si zařídit rezervaci přes oběd - hospoda je rozdělena na kuřáckou a nekuřáckou část a ve většině případů je kolem dvanacté hodiny plno. Jídla jsou opravdu obrovská a chuť taktéž moc nepokulhává. A mé zdejší nejoblíbenější jídlo - cokoliv v bramboráku Jedna poznámka - pokud denně nesportujete, navštěvujte rozvážně !!!

Restaurace Silencio (www)
Tuto restauraci jsme objevili teprve nedávno (asi před měsícem a půl), když jsme si v poledne nesedli ani v jedné z výše uvedených restaurací. A jsem rád, že jsme ji objevili. Interiér patří k velmi zdařilým (tři oddělené místnosti v různém stylu - zelená, hnědá a modrá místnost), obsluha je velmi ochotná a především - restaurace je zcela nekuřácká. Kvalita jídla je velmi dobrá, někomu však bude asi vadit kvantita, což u mě zrovna moc velkou roli nehraje. V poledne je na výběr kromě standartního jídelního lístku taktéž jedna polévka a pět jídel, z kterých dvě jsou téměř vždy ryba a těstoviny (polední menu je na webových stránkách). To vše doplňuje Stella či Granát. Musím vyzkoušet někdy na večeři…

Restaurace Na kopečku
Zde jsem byl zatím pouze jednou a byl jsem hrubě nespokojen. Nechci proto nějak hodnotit, vyzkouším ještě jednou a uvidím, zda to byla ojedinělá zkušenost.

Restaurace Antal
Patří do řetězce společně s Bredovským dvorem a Kobylou. Z restaurace mám rozpoluplné pocity, jednou je vše perfektní a podruhé je to přesně naopak. Každopádně když si sem zajdu, zpravidla si dám halušky s brynzou (cca. 135 Kč). K dispozici je přes celý den denní nabídka, takže nehrozí, že na vás nezbude nějaké vybrané jídlo jako tomu je u poledních nabídek v jiných restauracích. Obsluha patří k průměru a vřele doporučuji sednout si blíže k baru, protože čím dál si sednete, tím déle budete ignorováni obsluhou…

Eurest
No rychložrádelna ala vysokoškolská menza. Určitě nevyhledávám a jediné positivum tohoto zařízení je, že po celoroční stravě zde určitě nepřiberete ani kilo Vyhnout se z velké dálky, pokud si nechcete samozřejmě zavzpomínat na staré dobré studentské časy.

Pizzeria San Severo (www)
Příjemná podzemní pizzerie, vstup sice pěknému interiéru neodpovídá. Polední menu se zde nevede, ale určitě se na oběd či večeři relativně dobře najíte. Pizzu jsem zde neměl, ale prý pizza San Severo je pěkně ostrá. Mé zdejší nejoblíbenější jídlo jsou Tagliatelle alla San Severo (125 Kč) - opravdu se toto jídlo povedlo. Jídlo můžete zapít Krušovicemi a k mému překvapení nechutnají tak hrozně Obvykle je přes poledne plno, ale sednete si - bohužel čekací doba na jídlo je velká a to u obědu vadí.

Restaurace Na zelené lišce
Zde chodím také docela rád na jídlo. Jedná se o typickou českou hospodu. Výběr přes poledne odhadem asi z 15ti jídel (typická jídla - svíčková, katův šleh, vrabec, kuřecí steak apod.) a ještě je možnost si objednat z minutkových jídel. Obvykle docela plno, ale stačí si počkat maximálně pět minut a už sedíte u stolu. Přes obědy se nekouří a obsluha je velmi rychlá (povětšinou). Cena jídel je v rozmezí od 75 Kč do 95 Kč. Večer se za rozumný peníz taktéž dobře najíte - Krysa doporučuje “Hněv pana sudího” (nebo nějak tak se to jmenovalo).

Restaurace La Mimosa
Restaurace s pěkným moderním interiérem, poměrně prostorná, bohužel poslední dobou neuvěřitelně plná. V poledne na výběr cca. 8 jídel a 2 polévky, které jsou opravdu velmi dobré. Stálicí v poledním menu je svíčková a guláš. Ostatní jídla se zakladají z velké části na kuřecích prsách. Velmi rychle se polední nabídka proškrtá, takže kdo dřív příjde, ten dřív mele. Obsluha je průměrná, to samé se dá říci i Gambrinusu (ale ten snad ani dobrý být nemůže)

Restaurace Jarmark, Restaurace Coloseum
Nechal jsem si tyto tři nakonec. Jarmark a Coloseum jsem v této lokalitě nenavštívil, takže nechci hodnotit (z jiných části Prahy je spokojenost).

Na začátek jsem se do obrany postavil já se Zdendou, ale po několika nejistých zákrocích  jsem se pomalu přesunul do středu zálohy. Nakonec to vypadalo tak, že jsme se všichni vzájemně na pozicích točili. Góly na sebe nenechaly dlouho čekat. První branku se mi podařilo vstřelit z přímého kopu z poloviny hřiště. Střela letěla asi půl hodiny, ale gólmanovi překvapivě proklouzla mezi prsty - možná k tomu přispěl i soupeřův obránce. Naší nedůsledností v obraně jsme ale o toto vedení přišli doslova do minuty. Soupěř rozehrál a bez problémů se dostal před naše vápno a střelou o tyč nedal Krysovi v bráně šanci. Naštěstí v týmu jsou pro tento turnaj na hostování hráči z kvalitního týmu čtvrté hanspaulské ligy. Po mém důrazu ve vápně a následné střele levou nohu (k mému údivu měla směr i razanci), kterou gólman vyrazil jen před sebe, vsítil gól Zdenda. Následně se podařilo skórovat podruhé v zápase mě, když jsem opět ne příliš vydařenou střelou pokořil mezi nohami špatně chytajícího gólmana.

A opět obehraná písnička - po našem vstřeleném gólu jsme neuhlídali individuální akci po rozehrávce. Ale k našemu štěstí mířila tato střela tentokrát jen do tyče. Po otřepaném “nedáš, dostaneš” se Zdenda krásně trefil z těžkého úhlu a zvýšili jsme tak na 4:1. První poločas jsme byli lepším týmem, ale trápili nás obvyklé problémy - přesná přihrávka a chyby v obraně.  Ale k  soupeřově smůle nám do jejich brány spadla kdejaká šmudla.

Ve druhém poločase jsme již výsledek kontrolovali a podnikali jsem “rychlé” výpady s nepřesným zakončením. Jeden gól vstřelil bodlem Peša. Sice z této střely padl gól, ale bylo by dobré se naučit lepší řešení této situace, což pak bylo vidět na následných dvou akcích. Poslední gól patřil taky k těm kurióznějším, kdy házený aut zřejmě přes Mirovu teč skončil v bráně.

Utkání skončilo vítězstvím 6:2. Třetí ofenzivní festival na Pražačce se tak nekonal a to především Krysovou zásluhou, jelikož nechtěl pustit soupeři třetí gól

Skupinu jsem vyhráli s pohodlným náskokem a v šesti zápasech jsem vstřelili úctihodných 40 gólů. Tuto statistiku ale zkresluje především fakt, že jeden zápas skončil 18:0. Možná to v někom vyvolává pocit, že jsem opravdu hráli skvěle, ale můj pocit je spíš ten, že jsme měli opravdu slabou skupinu. Tím samozřejmě nechci snižovat výkon týmu, protože vyhrát šest zápasů není lehké. Především první zápas na sněhu a ledu byl opravdu těžký a také zápas s třetiligovým týmem ve třetím utkání. Nuže ukáže se v následné druhé fázi zimního turnaje… A doufám, že se pletu a měly jsme težkou skupinu a jsme tak dobří…