Prvak.cz

Už téměř rok uplynulo od doby, kdy jsem dostal k narozeninám dárkové poukázky do jedné z nejlepších restaurací v Praze (a v České republice) - La Degustation Bohême Bourgeoise. Včera jsem si udělal čas a v mrazivém počasí jsme se společně s Barunkou vyrazili do nenápadného domu na Haštalském náměstí. O restauraci jsem si toho příležitostně hodně přečetl a měl jsem jistá, docela vysoká, očekávání.

V šest hodin vstupujeme do restaurace, kde se nás okamžitě ujme obsluha. Hned u dveří se nachází pohledný bar, kde najdete k pití téměř vše, co vás napadne, ale na detailnější zkoumání nemám moc času. Po usazení na místo nás nechala mnohočlenná obsluha nejprve rozkoukat po interiéru restaurace. Seděli jsme tak, že jsme měli výhled na kuchyňský pult, kde se připravovalo veškeré jídlo. Bohužel to nebylo tak, aby jsme viděli veškerou přípravu pochutin. Po chvilce se nás ujal číšník - na řadě byl aperitiv. Jelikož jsem byl zmrzlý úplně na kost, potřeboval jsem něco na zahřátí. Vyzkoušel jsem tedy, zda mají můj oblíbený Ron Zacapa. A měli (mimochodem opravdu patří k tomu nejlepšímu, co se rumů týče, ale to je na jiné povídání). Slečna mi pití přinesla dokonce ve stylové skleničce s nápisem Ron Zacapa. Říkám si, že to začíná opravdu zajímavě.

Po rozehřání se nás ujímá hlavní šéf večera. Ptá se nás, zda jsme zde poprvé a poté nám představí La Degustation a jídlo, které restaurace nabízí. Když to shrnu, na výběr mám ze tří možností - Dégustation Bohême Bourgeoise (pokrmy české kuchyně připravované podle Marie B. Svobodové - snad si dobře pamatuji), Dégustation Terre et Eau (pochoutky z mořským pochutin) a Sélection du Chef (výběr šefkuchaře z předchozích menu). Každé menu obsahuje sedm chodů, které jsou doplněny několika amuse-bouche (popsal bych to jako jednohubky, které jsou vrcholem dokonalosti). Vybrali jsme si české menu - ono u mě to nebylo těžké rozhodování. Ke každému menu je pak sestavováno i degustační vinné menu. Tomu jsme také neodolali

Než se dostanu k samotnému jídlu, zastavím se u cen. Panák Ron Zacapy stojí 135 Kč, minerálku pořídíte za 54 Kč, kávu za necelých 60 Kč - to jsou ve srovnání s ostatními “luxusními” restauracemi slušné ceny. Cena českého degustačního menu je 1 850 Kč (vinné menu 1 085 Kč), středomořské menu za 1 950 Kč (vinné menu 1 259 Kč) a šéfkuchařův výběr pořídíte za 2 650 Kč (vinné menu 1 369 Kč).

Po zvolení českého menu jsem na stůl dostali první amuse-bouche - čokoladovo-karamelová pralinka. Nedokáži to přesněji popsat, ale vím, že to chutnalo skvěle stejně jako následující dvojice (či trojice) amuse-bouche. Z nich mě zcela uchvátil tatarák z hovězí svíčkové. Po těchto jednohubkách následoval první chod - pošírovaná pražská šunka, malínská pěna, jablkový sorbet, smaženka. Na talíři jsme dostali vynikající křenovou omáčku (nebo spíše pěnu) se šunkou. Když o tom přemyšlím, asi se v následujících řádcích budu snažit vyhýbat adjektivům ve spojení s jídlem, jelikož bych musel dokolal používat vynikající, skvělá, grandiozní apod. A to myslím zcela vážně. Při čtení si tedy před každým jídlem v duchu dodejte jedno z těchto přídavných jmen. K jídlu nám byla představena láhev růžového Merlotu z Nového vinařství (2007) - chutné svěží víno.

Následovala polévka z divoké drůbeže, pošírované křepelčí vajíčko a drůbeží knedlíček společně s červeným Pinot Noir z vinařství Dobrá vinice. Já osobně nejsem moc polévkový typ, ale kdyby mi někdo dělal podobné polévky, tak se je určitě naučím jíst

Dalším chodem byla “koprovka” - bio hovězí loupaná plec, smetanová omáčka s čerstvým koprem a krupicovým nokem. Víno pocházelo od Milana Sůkala a jednalo se velmi dobrý (čti: mně velmi chutnal) Ryzlink rýnský, pozdní sběr 2006. Při servírování nám bylo řečeno, že se jedná o obdobu koprovky, kterou asi známe ze školních jídelen, ale připravovanou odlišným způsobem. A myslím si, že lidé, kteří mají averzi ke koprovce právě kvůli jídelně ze školy, by měli ochutnat právě tento druh jídla zde. Musím se ještě pozastavit nad hovězím, které se na jazyce úplně rozpadalo - opět by se o tom dal napsat celý odstavec…

Obsluha fungovala jako perfektně namazaný stroj. Tolik chodů, několik stolů se strávníky, ale nic se nezaseklo. Jakmile došla voda, okamžitě stál někdo při mém boku a opět jsem měl co pít. Když spadl ubrousek na zem, než jsem pro něj ohnul, na stole ležel nový. Podobně to bylo s vínem, dopil jsem víno a během chvilky stál u našeho stolu sommelier s dalším druhem vína. Až jsem se podivoval, odkud se přiřítil a jak mohl vědět, že jsem právě dopil Celkem se u našeho stolu otáčelo během večera asi šest či sedm číšníků.

No vraťme se k jídlu - po třech hlavních chodech následoval další amuse-bouche - lanýžové rizoto. Z toho jsem měl trošku strach, ale zcela zbytečně. K vínu Saint Laurent Craig’s Reserve 2006 (Stapleton & Springer) jsem dostali naservírovaný čerstvě uzený hovězí jazyk s cizrnovou kaší, nakládanými šalatkomi, přelitý pečenou cibulkou a majoránkou. Kdybych měl hodnotit jednotlivá jídla na stupnici od 0 do 10, tak všechna budou atakovat číslo 10, kromě jednoho a to tohoto. Uzený jazyk by si zasloužil bodů daleko více. Tady mě zamrzelo, že jsem svoji porci měl okamžitě v sobě…

Po jazkyku následoval pečený jihočeský králík s cibulovou omáčkou, kaštanovým pyré, růžičkovou kapustou a domácí slaninou. Víno, které jsme popíjeli ke králikovi, pochází z Velkých Bílovic (Coteaux Peluic) a jednalo se o Pinot gris, výběr z hroznů 2005. Chutnalo mi nejvíce z ochutnaných vín. Ještě jsem pozapomněl zdůraznit, že u každého vína nám sommeliér popsal konrétní víno příjemným a nevtíravým způsobem (ale to zdůrazňuji samozřejmost). Kdybych si musel vybrat jídlo, které mě nejméně chutnalo, bylo by to těžké vybírání, ale byl by to asi tento králík (ale naštestí tento výběr dělat nemusím). Po tvoru z jižních čech nám byl přinesen další amuse-bouche (du jardin) - mrkvovo-jablečná pěna s limetkovou (či citronovu) štávou v malinkaté skleničce.

Další vrchol pro mé chuťové buňky přišel s obalovaným telecím řízkem, který byl naservírován s dušenou bramborou a okurkovým granité (popíši to jako okurkový sorbet). Telecí řízek byl obalen ve strouchance a parmazánu a zase - není co dodat. Jen začínám litovat, že se pomalu blížíme ke konci. Na druhou stranu už tu sedíme a degustujeme přes dvě a půl hodiny. K telecímu jsme popíjeli Veltlínské zelené, pozdní sběr 2006 z vinařství Mikrosvín Mikulov. Po řízečku následuje předposlední amuse-bouche (au fromage) - francouzský sýr s něčím, co si již nepamatuji, ale součástí toho něčeho byla i slivovice.  Po sýrové pochoutce, přichází sladká tečka v malých jednohubkách, tvaroh s čerstvou malinou a vysušnými kousky malin.

Poslední chod začal vínem Chardonnay, výběr z cibéb 2005 od Heleny Glosové. Výběr z cibéb naznačuje, že budeme zakončovat něčím sladkým. Tím posledním, co zde tedy ochutnáme, je jablečná žemlovka, perník a vanilková pěna s rumem. Zakončení, jak má být ! Nenechte se vyvézt z míry názvem žemlovka, taky ji nesnáším a opět za to může školní jídelna. Toto byla úplně jiná žemlovka a velmi chutnala, zasloužila se o to především vanilková pěna.

Blíží se 21. hodina, skončili jsme a hledáme jen slova pochvaly. Už zbývá jen zaplatit - kupodivu mě vůbec nenapadá při pohledu na účet, že by to bylo drahé. Ano, suma na účtu za dva strávníky možná v hlavě evokuje myšlenku “velmi drahé” a možná se za tu cenu dá koupit slušný foťák, dobrý mobil a nebo menší dovolená, ale vůbec těchto peněz nelituju. Navíc mi necelou polovinu z této částky zaplatili mí kamarádi, za což jim ještě jednou velmi děkuji. A závěrem - udělejte si čas, obětujte trochu peněz a navštivte aspoň jednou La Degustation Bohême Bourgeoise. Je to zážitek z jiného vesmíru. Já osobně si tento zážitek určitě někdy zopakuji  (asi to není ale na každotýdenní či měsíční návštěvu). Ještě bych zapomněl, že při loučení jsem každý dostali úhlednou krabičku, ve které se nacházela laskonka. Jaká byla říct nedokáži, darovali jsme je Honzovi s Luckou…