V neděli jsme se sešli k poslednímu utkání základní skupiny tzv. Zimního turnaje. Už před zápasem bylo jasné, že budeme postupovat ze základní skupiny. A co víc - dokonce z prvního místa. K utkání se tedy nastupovalo s dobrou a optimistickou náladou, navíc ke hře přálo překrásné jarní počasí. Do brány nastoupil Krysa, z FC Alkoholu jsem byl na hřišti já se Zdendou a Rudem, z Eukaryoty pak Vrbko, Miro, Peša a Michal. Takže útočně laděná sestava téměř bez obránců.
Na začátek jsem se do obrany postavil já se Zdendou, ale po několika nejistých zákrocích jsem se pomalu přesunul do středu zálohy. Nakonec to vypadalo tak, že jsme se všichni vzájemně na pozicích točili. Góly na sebe nenechaly dlouho čekat. První branku se mi podařilo vstřelit z přímého kopu z poloviny hřiště. Střela letěla asi půl hodiny, ale gólmanovi překvapivě proklouzla mezi prsty - možná k tomu přispěl i soupeřův obránce. Naší nedůsledností v obraně jsme ale o toto vedení přišli doslova do minuty. Soupěř rozehrál a bez problémů se dostal před naše vápno a střelou o tyč nedal Krysovi v bráně šanci. Naštěstí v týmu jsou pro tento turnaj na hostování hráči z kvalitního týmu čtvrté hanspaulské ligy. Po mém důrazu ve vápně a následné střele levou nohu (k mému údivu měla směr i razanci), kterou gólman vyrazil jen před sebe, vsítil gól Zdenda. Následně se podařilo skórovat podruhé v zápase mě, když jsem opět ne příliš vydařenou střelou pokořil mezi nohami špatně chytajícího gólmana.
A opět obehraná písnička - po našem vstřeleném gólu jsme neuhlídali individuální akci po rozehrávce. Ale k našemu štěstí mířila tato střela tentokrát jen do tyče. Po otřepaném “nedáš, dostaneš” se Zdenda krásně trefil z těžkého úhlu a zvýšili jsme tak na 4:1. První poločas jsme byli lepším týmem, ale trápili nás obvyklé problémy - přesná přihrávka a chyby v obraně. Ale k soupeřově smůle nám do jejich brány spadla kdejaká šmudla.
Ve druhém poločase jsme již výsledek kontrolovali a podnikali jsem “rychlé” výpady s nepřesným zakončením. Jeden gól vstřelil bodlem Peša. Sice z této střely padl gól, ale bylo by dobré se naučit lepší řešení této situace, což pak bylo vidět na následných dvou akcích. Poslední gól patřil taky k těm kurióznějším, kdy házený aut zřejmě přes Mirovu teč skončil v bráně.
Utkání skončilo vítězstvím 6:2. Třetí ofenzivní festival na Pražačce se tak nekonal a to především Krysovou zásluhou, jelikož nechtěl pustit soupeři třetí gól 
Skupinu jsem vyhráli s pohodlným náskokem a v šesti zápasech jsem vstřelili úctihodných 40 gólů. Tuto statistiku ale zkresluje především fakt, že jeden zápas skončil 18:0. Možná to v někom vyvolává pocit, že jsem opravdu hráli skvěle, ale můj pocit je spíš ten, že jsme měli opravdu slabou skupinu. Tím samozřejmě nechci snižovat výkon týmu, protože vyhrát šest zápasů není lehké. Především první zápas na sněhu a ledu byl opravdu těžký a také zápas s třetiligovým týmem ve třetím utkání. Nuže ukáže se v následné druhé fázi zimního turnaje… A doufám, že se pletu a měly jsme težkou skupinu a jsme tak dobří…
Recent Comments