Prvak.cz

Začaly prázdniny. Bohužel to pro mě už neznamená dva měsíce prázdnin, ale i tak patří tato část roku k tomu nejlepšímu - teplé počasí, zahrádky, pěkná podívaná, dovolená… Předně ale začátek prázdnin již několik let patří k fotbalovému výletu do Liberce na oblíbený UGH CUP. A letos tomu nebylo jinak. Podle našich propočtů se jelo pro druhé místo - nic jiného se ani v posloupnosti umístění z předchozích ročníků nenabízelo.

Narozdíl od minulého ročníku se nevytvořila žádná sportovně založená skupinka, která by se vydala do Liberce na kole a všichni se vydali vozy v sobotu brzo ráno. Sestava byla rozdělena na dvě skupiny. Skupina A byla složená z kolaudační části Krysa, Křak, Rudo (dorazivší až z Irska), Maf a Kamil a skupina B vezla mou maličkost, kapitána Ládíka, Zdenda a všemu šoféroval Filda. Musím se ale silně ohradit k pojmenování skupin, protože i přes mé protesty se s námi pořád zacházelo jako se skupinou B a přitom jsme měli oprávněný nárok být skupinou A, jelikož jsme vezli nejdůležitější věc, bez které bych si já a snad ani nikdo z účastníků UGH CUPu nedokázal turnaj představit - bečka. Jediný Křak si letos dotáhl s sebou svou milou (čti pípu) na turnaj, ale ta byla v klidu a jen pomáhala točit pivo během zápasu. Fotbalově se turnaje nemohl zúčastnit Krysa, jemuž to záda opravdu nedovolovala. Aktivně se však účastnil společně s námi jiných aktivit

V osm jsme dorazili ke hřišti, obsadili jsme naše místečko, narazili bečku a turnaj mohl začít. Jako obhájci titulu jsme měli tu čest, pokud se to dá takto nazvat, zahájit turnaj na centrálním hřišti. A jako sparring partner k rozehrání turnaje nám byl přisouzen pohublý Minerův tým Žižkovská sedma. Utkání to bylo docela pohledné a když o tom přemýšlím, tak z naší strany asi nejlepší na celém turnaji. Zvítězili jsme 2:1, kde vítězný gól vstřelil svoji tradiční plašmuškou Křak - stále nedokáži pochopit, co dělal tak vpředu. Důležité vítězství, které hodně napovědělo o postupových nadějích jednotlivých týmů ve skupině (postupovaly 2 týmy z 5ti).

Po malém oddechu následovalo druhé utkání skupiny - soupeřem byla Osmašťovna Brno aneb “Jsme teplí no a co”. S růžovým soupeřem jsme se poměrně trápili, ale zvítězit se nám nakonec podařilo. Přesný výsledek si nepamatuji, ale tristní výkon rozhodčího mi v paměti zůstal - no ke spokojenosti mu evidentně stačilo málo Ale každý jsme nějaký… Já přiznávám veřejně, že jsem si žlutou kartu za odkopnutí míče zasloužil. Chyba rozhodčího byla, že mi jí nedal a to pak mělo za následek spoustu výpadů včetně různých prstních gest. Opravdu nevím, co měl jednička Kalousek s naším utkáním společného.

Třetí zápas patřil k defenzivní bitvě, kde soupeř, jehož jméno si nepamatuji, velmi dobře napadal a neumožňoval nám rozehrát. Proto jsme se téměř nedostávali do šancí. A navíc se soupeři podařilo vstřelit důležitý první gól. Nepříjemná situace, protože protihráči hrál teprve druhý zápas a mohl tak ještě promluvit do postupové situace. Naštěstí se nám podařilo vybojovat bod za remízu, kdy po pohledné akci v druhém poločase se jsem vstřelit gól - akce začala překřížením na polovině, Kamil zatáhl míč po straně a centrem mě našel před bránou, kde už nebyl problém v gól vsítit.

Poté následovala velmi dlouhá pauza - něco přes dvě hodiny, kdy jsme stačili všichni řádně ztuhnout, ale zase byl čas si dát nějaký ten vitamín B K poslednímu zápasu jsme se našoupali proti nejslabšímu týmu skupiny, který během turnaje nedokázal vstřelit gól. To se mu nepodařilo (aspoň pokud si dobře pamatuji) ani v našem vzájemném souboji a relativně s přehledem jsme zvítězili 4:0. To nám zajistilo postup do čtvrtfinále z prvního místa skupiny. První část stanoveného cíle byla za námi

Ve čtvrtfinále nám připadl soupeř, který se ve skupině B umístil na druhém místě - konkrétně pro nás velká neznámá - IV.22. Nebudu to zbytečně natahovat, zaslouženě jsme prohráli 3:1, i když jsme v utkání vedli gólem Kamila 1:0. To bylo ale z naší strany vše a fotbalová část turnaje pro nás tímto zápasem skončila. Nálada ihned po prohraném zápase napatřila k těm nejlepším, ale po nějakých těch pivech se pomalu zapomnělo. Drželi jsme se hesla, když jsme nevyhráli na hřišti, vyhrajeme aspoň v zákulisí To mělo za následek popíjení piva před blokem F s hudebním doprovodem (nezapomenutelná hymna letošního roku Trenky dolů), návštěva místní dlouhovařící (tentokrát se čekalo na pizzu snad dvě hoďky, ne?) pizzerky a finišování v proslulém Zanzibaru, kterého se poprvé dožil i Křak a o kterém to moc psát raději ani nebudu

I když jsme si v neděli z Liberce neodvezli žádný větší úspěch, asi na něj nezapomeneme a alespoň já se už teď těším na příští ročník. Ale příští rok si musím vzít v pondělí dovolenou, abych se z toho výletu na sever Čech stačil trochu vzpamatovat