Prvak.cz

Tento týden jsem absolvoval docela dost her. Ve středu vše začalo klasickým Puerte Ricem u Marušky bez Marušky. Nějak se mi nedaří navázat na dobré výsledky z počátku hraní této hry a byl jsem opět dvakrát poražen. Ale pořád je to docela zábava, jen se z toho stává na naší úrovni už opravdu “šachová” hra, kdy se rozmýšlí množství tahů dopředu. Jedna hra pak trvá něco přes dvě hodiny.

Následující den na firemní akci bowling, šipky a fotbálek. Hráli jsme v Bowling Swingu na Smíchově. Ano, je to ten legendární bar, kde byl kdysi Rudo potupným způsobem ve všem poražen Nějak jsem od té doby zapomněl, jak strašné jsou tam dráhy a kuželky na provázkách. Akorát vás to znechutí a nechápu, že tam někdo může chodit hrát bowling a ještě za to platit. Na druhou stranu ostatní atributy baru byly fajn - pití, prostředí a obsluha. Každopádně největší sportovní výkon jsem podal až několik hodin po té. Ale musím se přiznat, že jsem při orientačním závodě švindloval a nedovoleně jsem použil k přemístění auto.

No a včera jsem si spravil chuť při pokeru. Ládík s Pepíkem u příležitosti jejich narozenin zamluvili dva stolky v Pubu na Pavláku, kde se vměstnalo celkem 16 pozvaných lidí a nějací další samopozvávací. Dvanáct z nich se aktivně zúčastnilo hry, kde jsem si po krátké době opět pozvedl mé, už i tak vysoké, seběvědomí. Nejdřív jsem rozmetal svůj “semifinálový” stůl, čímž se oddělilo zrno od plev a následně se i druhý stůl přesvědčil o mé pokerové tváři. Nejvíce řečí měl samozřejmě Křak o nějaké čtyřce a nějakých pravděpodobnostech. Nejzdatněji mi konkuroval Robas, za čož si vysloužil druhé místo. Nehrálo se tentokrát o peníze, ale o zalepenou obálku, ve které byla opravdu milá cena pro první dva - právo na sestavení paintballového týmu. Už se těším, jak první víkend v dubnu potvrdím svou suverénost a dominanci na poli zábavně-sportovních her… Někteří porážku nesli těžce a útěchu hledali na dně pivních sklenek až jim hlava ztěžkla tak, že ji neodrželi a museli ji položit odpočívat na stůl. A ten zbytek? Po porážce si řekli (nikdo ale přímo), že se musí hodně učit a začali hned tím, že se velmi rychle naučili nový jazyk, kterému rozumněli jen oni sami. Ale jak se ho naučili, ničím jiným už nemluvili…

Jinak hospůdka velmi příjemná, Plzeň si točí každý sám na stole a vzdáleně se soutěží v počtu vypitých piv u stolu. Stav je promítán na plátno a stává se z toho vlastně hra. I přes velké odborníky v našem týmu se nám nepodařilo vyhrát. Ale i přesto to byl fajn večer, hudba z repráku usměvně bavila a prostředí zkrášlovaly něktré další objekty Asi se tam ještě někdy ukážu… Ještě jsem si vzpomněl na cestu nočním autobusem, která rozhodně nebyla nudná a o zábavu se v celém vozem staral nějaký slovenský pseudopanker s červeným čírem na hlavě. Zpěvák z něj rozhodně nebude

Dnes je to týden, co řekl náš kamarád Vrbko v dejvickém husitsko-bratrském kostele ono velké ANO své nové manželce Kačce. Pro ty, co se obřadu a následné oslavy nezúčastnili (třeba se museli učit a neudělali si ani jednu hodinu čas, odjeli si na hory či museli tvrdě pracovat) nebo si chtějí oživit vzpomínky, přikládám stručnou fotodokumentaci o sobotním dění.

Vše začalo samozřejmě obřadem a příchodem budoucích novomanželů.

Po nějakých těch slovech si nakonec dali polibek a bylo vše uvařeno

Následovali gratulace všech zúčastněných a průchod valem z kostela.

A jelikož rýže není ještě moc drahá, tak se nepochopitelně před kostelem házela po novomanželech.

V tomto momentě jsme se rozešli, novomanželé absolvovali oběd s rodinou a my zase oběd v Brusce. Po několika hodinách jsme se vrátili do kostela, kde v suterénu tohoto areálu byl sympatický malý sál, kde se odehrála manželská party. A na nic se moc nečekalo, a začalo se tančit…

… a pil se kvalitní jindřichohradecký rum…

… a jedlo se zajímavé jídlo…

… a manželé si v nové roli poprvé zatančili…

… a nechyběly i tradiční akty jako je krájení dorty (dortu)…

… a únos nevěsty, která se úspěšně našla ve vedlejší restauraci…

… a nakonec i osudové házení kyticí.

Je důležité, že novomanžel byl šťastný

No a jak to všechno skončilo? Pro nás takto…

Zítra jde do kin britský film Atonement (Pokání), na který jsem čekal hodně dlouho, abych ho mohl zhlédnout. Vynikající recenze u nás (na ČSFD 8.7/10 a na americké IMDb 8/10) a oskarové nominace mě udělali ještě o něco více netrpělivým. Navíc poslední film dvojice Wright a Knightley Pride & Prejudice patří k mým nejoblíbenějším v romantickém žánru a to především díky skvělé režii, úžasné hlavní představitelce a barevnosti záběrů, které přímo dýchají optimismem (a to myslím opravdu vážně a v kině to vypadá - škoda mluvit).

Bohužel z nového filmu příliš nadšen nejsem a s odstupem časem nedokáži pochopit tak bombastické recenze. Příběh mě vůbec nepohltil a vyvolal mě dosti rozpačitých pocitů. Nebýt kvalitního začátku, kde je vykreslen nudný život bohatých Britů, tak asi do konce nedokoukám. Tady mě velmi zaujal záběr čekající rodiny, v čele s Cecillii v úžasných zelených šatech, na návrat Robbieho (bohužel v celém filmu jediný zajímavý záběr, v předchozím filmu se to takovými záběry jen hemžilo). Druhá část je o hledání a hledání. Robbie zde cestuje a vlastně ani nevíte kam. Velmi chabé vykreslení postav. Této části dominuje kamerový průjezd polem vojáku, který je tak kýčovitý až to bolí (to ani trošku nepřeháním). A třetí část raději ani nekomentuji. Na druhou stranu film je natočen řemeslně dobře a hlavní protagonisté podavájí kvalitní výkon. Bohužel příběh mě nijak nestrhnul a to udělá hodně.

Vím, že se se svým názorem liším od většiny lidí na této planetě, ale u mě tento film opravdu nezabodoval. Možná jsem neměl dobrou náladu na koukání něčeho takového. Třeba časem dám filmu druhou šanci a názor změním… Ale podobně tématicky laděné filmy (romantika střihnutá druhou světovou válkou) jako je Pearl Harbor či český Tmavomodrý svět mě také nezaujali. Nechci nikoho odrazovat, zajděte si do kina a sami uvidíte… Navíc, když např. na Filmpubu napíší o Pokání toto:
Ve všech směrech maximálně precizní a dokonale vysoustružené dílo, které se okamžitě zařazuje do zlatého fondu světové kinematografie. Perfektně napsané, ještě lépe zahrané a korunu tomu všemu nasazuje forma, ze které se posadíte na zadek.

Původně jsem chtěl napsat něco pěkného o včerejším odpoledni a večeru, ale když jsem si vzpomněl na bowlingu, tak jsem hned změnil názor Odehrál se totiž prestižní duel mezi mužným a něžným pohlavím. A hadejte, jak to asi dopadlo… Ale asi víte, jelikož se o tomto (pro nás) potupném zápase už určitě hodně napovídalo a ještě dost napovídá. Jen bych měl zmínit jednu zásadní věc, kterou holky nechtěli uznat - vybrali si totiž lepší dráhu !!! Krysa se Sošanem a Jiříkem vám to určitě potvrdí také Po bowlingu vínko u tučnáka, milá neřvoucí společnost, “tancování” (no to je na dlouhou diskuzi, zda tomu, co předvádím, se dá říkat tancování) ve Futuru, návrat taxikem domů a ranní vstávání před osmou - to byla docela fuška, ale slib, že pomůžu Kraťasovi se stěhováním, se musel splnit…

Po mé pomoci s nábytkem jsem se přesunul na Pražačku, kde jsme od 13:45 nabídli divákům krásný zápas s mnoha góly a zvraty, které přinášeli na hřiště i tribuny emoce. Ten se prostě musel líbit. Nastoupili jsme, jak jsme se později dozvěděli, proti týmu smixovaného z třetiligového družstva hanspaulské ligy a nějakého týmu ligy veteránské. Myslím si, že jsme celkově byli lepším týmem na hrišti a soupeř tahal za kratší konec provazu. Předvedli jsme týmového ducha, bojovnost a fyzickou vybavenost - v těchto třech bodech jsme byli jednoznačně lepší. To se ukázalo především v momentech, kdy jsme prohrávali - konkrétně za stavu 0:1 a 2:3. Po mnoho letech tvrdé dřiny se do formy dostává nekompromisní obránce Filda, který soupeře zničil krásným hattrickem. Rozhodl se totiž, že soupeři vyvětrá všechny šibenice v bráně. A ještě k tomu zavelel k prvnímu obratu zápasu, kdy po jeho přihrávce, která se opravdu může chlubit přívlastkem luxusní, skóroval Jožo do odkryté brány. Jsem rád, že jsem ke gólové podívané přispěl i já. V druhém poločase, kdy se soupeř nadechoval k závěrečnému tlaku, jsem tento nádech rázně utnul. Samostatným nájezdem z poloviny hřiště jsem běžel na gólmana, nechal jsem se doběhnout obráncem, udělal mu výstavní zasekávačku (více se dozvíte v mé připravované knize “Prvákova fotbalová příručka pro pokročilé”, která brzy vyjde) a gólmanovi jsem nadělil potupné jesle. Jak se později ukázalo, tento můj gól byl gólem vítězným. Soupeř se psychicky rozsypal a již se na nic nezmohl. Naopak nám se začalo dařit a nasázeli jsme do sítě soupeře ještě dva pěkné góly. Výsledné skóre tedy zní 6:3. Stejné jako na prvním ofenzivním festivalu na Pražačce, tentokrát s vítězným pocitem. A to je přece pěkné, ne?

Předchozí odstavec berte s rezervou. Chtěl jsem si vyzkoušet, jak lze popsat zápas po “novinářsku” ala MF DNES

Jelikož teď nemám s kým chodit pravidelně do kina a samotnému se mi nechce, tak tu hodím pár filmů, které bych v první půlce letošního roku rád viděl. Pokud bude mít někdo zájem něco z toho vidět a nebudu nabourávat harmonický vztah “křenováním”, tak se ozvěte. A pokud ne, tak si poradím…

Cloverfield (Monstrum) - premiéra 24.1.
Myslím si, že to bude dobrá odpočinková záležitost a má to relativně rozumné recenze.

Charme discret de la bourgeoisie, Le (Nenápadný půvab buržoazie) - premiéra 10.1.
Sice jsem už tento skvost od Bunuela před dvěma roky viděl, ale to neznamená, že bych na to nešel do kina. Ale asi se nebude líbit každému… (mě bude).

Atonement (Pokání) - premiéra 31.1.
No na toto jsem zvědav hodně dlouho, recenze mě ještě víc namlsaly, ale asi zajdu přece jen s nějakou nezadanou osobou ženského pohlaví. Myslím, že dvojice, která se podílela na filmu Pýcha a předsudek, zaručuje jasnou kvalitu snímku

Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street (Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street) - premiéra 7.2.
Tim Burton a Johnny Depp - no comment…

Charlie Wilson’s War (Soukromá válka pana Wilsona) - premiéra 14.2.
Jeden z nejlepších režisérů malých velkých filmů dnešní doby Mike Nichols společně s Tomem Hanksem a Julii Roberts ve filmu skutečném příběhu texaského kongresmana, který tajně pomáhal povstalcům v Afganistánu v jejich válce se Sověty.

10,000 B.C. (10 000 př. n. l.) - premiéra 13.3.
Emmerich zpět po filmu Den poté. Film to bude opět bez silné myšlenky v americkém stylu, ale do kina jak vyšitý…

Mist, The (Hustá mlha) - premiéra 13.3.
Frank Darabont za posledních 14 let natočil pouze čtyři filmy - Majestic, Green Mile, Shawshank Redemption a právě The Mist. Pro mě největší očekávání letošního roku…

Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull- premiéra 22.5.
Co dodat

Určitě se ještě dalo pár filmů vybrat, na které bych zašel do kina, ale myslím, že to stačí. Stejně není čas…

Ufff…. téměř 14 dní jsem byl bez svého notebooku a konečně dnes ho mám zpět. Musím říct, že mi to přineslo mnoho komplikací a to především těch pracovních. Naštěstí mám hodné kamarády a jeden z nich mi notebook půjčil. Je pravda, že strašný Acer, který váží asi milion kilo, a navíc se šílenou klávesnicí, ale lepší než bodnutí drátem do oka. S reklamačním procesem HP jsem nesmírně spokojen a po této zkušenosti si příští notebook koupím zase od této společnosti. A z čeho pramení tato spokojenost? Servisní středisko 5 min. od práce, žádné fronty, vynikající přístup k zákazníkovi, kde například ochotně zjistili (bez doložení faktury), zda je PC v záruce, 14 denní servis, oprava i jiné věci než byla reklamována, zprovoznili modrý zub a ještě k tomu mi vyčistili komplet celý notebook. Myslím, že si každý může udělat obrázek a srovnat to s ostatními firmami. Ale je pravda, že člověk to názor…

A když nebylo na čem pracovat, hledali se jiné společenské aktivity. Kromě těch tradičních jsem si zahrál několikrát zápas v šipkách, ve kterých jsem fakt brutálně pohořel. Lepší už to bylo s bowlingem, kde se mi na mé poměry docela dařilo. Poprvé a pak i podruhé jsem byl poražen v Puerte Ricu, ale ta hra mě i přesto neskutečně baví. V hanspaulce (zimní turnaj) jsme porazili dámsko-pánský tým neskutečným rozdílem 18:0 a k tomuto vysokému výsledku jsem přispěl vychytanou nulou Takže když to shrnu, střídaly se úspěchy s neúspěchy.
A k tomu všemu se z čista jasna připletla oslava mých narozenin. V hojném počtu (ale musím se zmínit o dvou až třech černých ovcí, které se nedostavily) jsme se sešli na Kovárně, kde jsme prodiskutovali vše, co se dalo. No a po rozlučce na baru s “nepokračujícími” pařmeny jsme vyrazili do tradičního klubového prostředí. Tam jsme se, aspoň doufám, všichni pořádně pobavili. Některým to dokonce nestačilo a chtěli jít ráno ještě do nonstopáče (nebo nechtěli).

Ještě se sluší všem poděkovat za pěkné dary a doufám, že se za rok na dalších oslavách znovu potkáme

Taková krátká zpráva pro širokou veřejnost.

Přes obrovské porodní bolesti se mi podařilo dnes překonat (snad) poslední překážku, která mi bránila k tomu, abych se vrhl na diplomku. Dostal jsem dnes do indexu podpis značící zápočet za projekt, který jsem vlastně pár dnů před odevzdáním úplně odepsal a s tím i celé mé studium. A abych pravdu řekl, ani mě to nějak nevadilo, že bych zahodil pár let studia na vysoké škole - trošku zvláštní. Ale dostal druhou (no možná už desátou za celé studium) šanci ve formě odkladu odevzdání o celé tři dny. Když jsem se to dozvěděl, zrovna jsem radostí neskákal, abych pravdu řekl. Litoval jsem totiž toho, že jsem to vzdal pár dnů před oficiálním odevzdáním. Ale zabral jsem.. Ještě na Štědrý den jsem dopisoval poslední slova tady v Praze a neskutečně u toho nadával… Když jsem práci posílal ke koruktůře své spoluprojektantce, viděl jsem obhajobu jako boj s větrnými mlýny. Jaké bylo mé překvapení minulý čtvrtek…

Výsledek se dostavil a to pozitivní (spíše tedy ne negativní), i když zde můžeme polemizovat o tom, zda zasloužený. Já na tento výsledek mám jednoznačný názor a raději ho sdělovat tady nebudu.

Ale co, řeknu ho - JSEM BOREC !!!

Konkrétně dnes jde do kin americký film American Gangster. A pokud jste film neviděli, vřele doporučuji se zajít podívat.

Na tento film jsem se těšil od doby, co oznámil Ridley Scott, že bude film točit. Protože co natočí Scott, stojí za to. Navíc když do hlavní role obsadí svého herce Rusella Crowea. Protože kde hraje Crowe, stojí za to. A když se spojí ti dva? To spojení zaručuje skvělou podívanou - a to buď v užásném Gladiátorovi nebo v ještě lepší komedii Dobrý ročník.

Nechci moc prozrazovat z děje, protože já sám nemám rád, když vím něco konkrétního z děje. Můžu snad jen napsat, že děj se odehrává v New Yorku 70. let, hlavním obchodním artiklem je Blue Magic a film je natočen podle skutečné události. V hlavní roli si zahrál Denzel Washington, kterého já osobně moc nemusím, ale po výkoně v tomto filmu po letech asi změním názor. V druhé roli hrajícího Rusella zastínil. Na druhou stranu R. Crowe neměl takový prostor jako Denzel.

Jinak, co se týče režie a scénáře, není co vytknout. Tato gangsterka se dá přiřadit ke starším kouskům ala Kmotr či Casino. A scéna na ulici před sedícími bratry v kavárně stojí za to…

Na přivítaní nového roku jsem si nemohl vybrat nic lepšího. První film, který jsem letos viděl, asi patřil k tomu nejlepšímu, co uvidím během těchto 12ti měsíců. A Ridley Scott se definitvně zařadil (pro mě) po bok režisérů jako je Hitchcock, Kubrick, Wilder a Leone. Kdo jiný dokáže točit filmy od sci-fi (Blade Runner, Alien), přes historická dramata (1492, Gladiator a Kinkdom of Heaven) či válku (Black Hawk Down) nebo již zmiňované komedie (A Good Year). Možná někdo ano, ale ve stejné kvalitě? Už se těším na Body of Lies s Rusellem a DiCapriem.

Jako každý rok i ten loňský se musí stylově zakončit. Po několika silvestrech na Moravě v chatičce u Toma, minuloroční oslavě na kolejích následovala cesta do neznáma - do Zdešova. Je to malá valebná vesnička u Jindřichova Hradce obklopená lesy a s neuvěřitelným klidem.

Do Zdešova jsme vycestovali již v sobotu po poledni. Ještě jsme se museli zastavit v Letňanech, kde jsem si koupil Puerto Rico. Kdo nezná, měl by poznat. Bez pochyby se jedná o jednu z nejkvalitnějších deskových her, která minimalizuje náhodu (vlastně jediná náhodná část hry je rozhodnutí o tom, kdo bude ve hře začínat) a nabízí velké množství výherních strategií. Za poznání této hry děkuji Sošanovi, který ji mě naučil tak, že mě doposud nikdo neporazil (včetně mého učitele) - jednou jsem sice remizoval a na nějaký nesmyslný “los” jsem prý prohrál :D.

Navíc ke hře jsem dostal další stolní hru Carcassonne zdarma. Tu jsme si během silvestrovských oslav zahráli jen jednou. Nebyl zájem ji hrát a ani se nedivím, ostatní totiž Puerte Rico také chytlo.

Každopádně v sobotu jsme přes zastávku v Jindřichově Hradce dorazili v pořádku do Zdešova. Přivítal nás farmářsko-myslivecký domek, kde část prošla pěknou rekonstrukcí. No po usazení v domě jsme začali pomalu popíjet, hrát hry a to jak stolní, tak i dveřové (šipky). Když to trochu přeženu, následující tři dny to probíhalo stejně. Tedy až na nějaké vyjímky - Macháček Křak, lední hokej na místním rybníku či návštěva historického centra Jindřichova Hradce. Hned první den navíc začalo sněžit a krajina tak dostala konečně i zimní ráz.

Je pravda, že každá ze stolních her vyvolávala silné emoce - u Scrabblu se to dá předpokládat, jelikož se s podobným problémem setkáváme již několik let (vzpomeňte na ukrajinskou míru žuk) a stejně tak i u Bangu. Ale že to bude i u Macháčka, kde se hází jen kostkami a jejich počet není moc velký, to je skoro k neuvěření

Těchto pár dnů jsme se moc nevyspal, ale to k oslavě nového roku asi patří. Moc silvestr obecně nemusím, protože je to dopředu dlouho naplánovaná akce a všichni mají nepsanou povinnost se bavit. Ale tentokrát mi nevadil, bavil jsem se i přesto, že v šipkách mě, Mistra Tří Vesmírů, porážela každá druhá sračka

Všem, kterým jsem nepopřál do nového roku, přeji vše nej do roku 2008. Ať je lepší než ten minulý, protože vždy může být lépe !

Dnes si uživám zasloužené jednodenní dovolené po včerejším předvánočním večírku v mém oblíbeném klubu. Když vlastně přemýšlím, je to první dovolená po nástupu do nové práce. To bych měl nějak oslavit
Každopádně mám tedy chvíli času vám všem popřát šťastné a veselé vánoční svátky a bohatého Ježíška !!! A také dobré štědrovečerní jídlo - osobně se jako vždy nejvíc těším na řízeček s vynikajícím domácím bramborovým salátem od táty. Do nového roku si s většinou popřeji osobně v nějaké sympatické díře u Jindřichova Hradce, všem ostatním tedy přeji i sílu do dalšího kalendářního roku, zdraví, štěstí, lásku a vlastně všechno.

Třeba si mezi svátkama udělám čas na zbilancovaní uplynulého roku a podělím se o něj. Byl to totiž pestrý rok, alespoň pro mě…